Úvahy
9. února 2012 v 22:52 | Hráblík = )
Tak jsem se tak zamýšlela...
Když jsem byla malá, tak co si pamatuju, tak jsem měla moře času. I když knížky mi ho ubíraly. Už od mala jsem byla pilnej čtenář, ale když se tam zamyslím. Co mají ty děti dnešní doby? Vidím jenom bohaté fracky na facebooku jak se fotí do jejich luxusních mobilů a jsou na FB 24 hodin denně! A když už se fotí, tak neumí uklidit ten bordel co mají kolem sebe!
To je nějaký dětství?!
Máš deset roků a už držíš v ruce cigaretu... máš iPod, notebook, tablet. Já ve vašem věku koukala na pokémony a děsně mě to bavilo! Taky jsem si hrála s vojáčkama a nebo prostě byla venku s děckama. Vy se fotíte nazí před zrcadlem a ukazujete žebra. My jsme se fotili leda na rodinné fotografie.
A víte co? Bylo mi líp. Abych pravdu napsala, je mi líto, že jsem se nenarodila dřív!
Nesnáším tuhle dobu. A taky nesnáším Marka Zuckerberga může za to hlavně on!
Nesnáším celý internetový společenství. Nesnáším ty falešně upřímný lidi na něm!
12. srpna 2011 v 8:46 | Hráblík = )
Lidi jsou falešní.
Kdybych byla ve šmoulech a byla bych Bručoun. Řeknu: Nemám rád falešný lidi.
Jo zrovna včera jsem koukala na šmoule xD
Ale zprátky k těm lidem.
Byla jsem venku s kamarádkou, která se nebavila s jednou holkou.
V tom případě jsem jí byla dobrá, jenže se usmířili a ona se na mě zase vybodla.
Druhá moje kamarádka má poměrně zajímavej sexuální život.
Ovšem mně se nesvěřuje, ale mně to nevadí :D
Protože všem komu to okolo řekla, mi to vyslepičili.
Myslím, že pokud chce člověk tajemství, tak to nemá nikomu říkat. :)
Jinak včera jsem vyhrála Pizzu :)
A mám se fajn, zatím ahoj.
16. července 2011 v 19:57 | Hráblík = )
Úvaha, kdo je vlastně píše?
Člověk, který se zajímá nad určitou věcí, nebo problémem?
Je to vlastně jeho pohled na věc. Lidé někdy ale uvažují až moc.
Zajímalo by mě, o čem vlastně lidé uvažují, nemusí jen nad papírem, stačí v hlavě.
Já teda pořád nad něčím uvažuju hodně nad světem...
Svět je velký pojem. Můj je bláznivý a někdy si říkám, že je nenormální, ale jak už jsem jednou napsala:
Kde je ta hranice normality?
Vždycky se jenom říká, co je správné a jak by se to mělo dělat - Tohle znamená "normální". Pokud to uděláte jiným způsobem - nevhodným je to nenormální.
"Normalita" pokud to tak můžu nazvat je i v oblečení, v módě.
Je i v životě, pokud si koupíté dům a natřete ho divnou barvou.
- Je to nenormální
Je to prostě všude x)
a docela mě dusí.
Hráblík.
Vždyť kdo chce být normální? :D
18. března 2011 v 12:33 | Hráblík = )
Kouření.
Kdybych měla začít psát o mých zkušenostech, tak by to dlouhý článek nebyl. :D
Já jsem totiž nikdy nekouřila, nikdy jsem to nezkoušela a nikdy si nezapálila.
Je mi patnáct (čerstvě) :D A vůbec mi to nechybí, nechci prostě.
Občas chodím do parku, kde postávají, nebo posedávají na lavičkách takoví ti "drsní" týpci.
Co kouří, v sobotu chlastají, ve škole jsou totální debilové.
A mně se chce smát, protož i když jsem nekouřila o nic jsem nepřišla.
Už když jsem byla malá, byla jsem razantně proti kouření,
dokonce jsem se když mi bylo asi pět vsadila s mojí tetou o stokorunu.
Podotýkám, že mi bylo pět a stovka pro mně bylo moc peněz! :D
Když mi bylo deset, tak jsem se zase vsadila se strýcem,
ale do osmnácti a o pět ticís.
Nejde o ty peníze, ale o tu vůli! A hlavně já prostě nechci a když nechci, tak nebudu.
Ne, že bych neměla možnost, ta se vždycky najde, ale já nemám potřebu.
13. února 2011 v 19:08 | Hráblík = )
Smysl Života
Smysl života je jen jediný.
A to je smrt.
Teď si asi říkáte, to je blbost.
Podle mě ale není. Žijete, aby jste umřeli.
Je to naše "poslání" Žít a zemřít.
Proto, když žijete, je váš jediný smysl života žít.
A když zestárnete umřít.
Nejdřív jsem chtěla napsat optimistický článek na téma.
Je pro co žít... Žíjte rádi...
Ale vlastně všichni jednou zemřeme.
Tak si to zatím užívejte.
Ať to má nějaký smysl...
26. ledna 2011 v 19:10 | Hráblík = )
Ahojte lidičky.
Chtěla bych se zeptat,
co si myslíte o domově důchodců? :)
Prosím o váš názor.
24. ledna 2011 v 19:58 | Hráblík = )
Sebevražda.
Téma týdne se mi líbí :)
Ne, že bych byla nějak morbidní, nebo tak :D
Ale prostě chci říct svůj názor.
Upřímně mi velmi vadí články zkopírované z wikipedie!
Lidé, teda většinou "děti" ve věku 10-19, nebo nějak tak, si myslí že je velmi IN se řezat, nebo jinak ničit své tělo, ať už jsou to drastické diety, nebo braní prášků, je to jedno. Nevím proč to dělají. Ale většinou si myslím, že chtějí být zajímaví. Někdy jsou v tom psychické problémy, když mají třeba problém doma, nebo tak. Ale to taky není důvod, proč by to museli dělat.
Rodiče jim dali život, tak proč si ho berou? Kdo jim to dovolil? Vím, že všude jsou věty typu : Nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak mi neříkejte jak mám žít.
Je to pravda, ale proč si brát život, když je tu zábava! :D :) Nebo já se tu teda bavím. Je pravda, že někdy se ty nálady houpou jako houpačka, ale tak to je!
Jednou dole, jednou nahoře.
Většina lidí co spáchá sebevraždu, nebose o ní pokouší má nedostatek endorfínů. To je hormon štěstí, který se uvolňuje například při cvičení. Myslím i když člověk brečí, tak se uvolňují.
Tyto hormony štěstí jsou i v čokoládě, proto se říká, že je dobrá na nervy.
Tak víte co lidi? Neřežte se, ale dejte si čokoládu :)
A nebo běžte běhat, jezdit na kole, hrát basket! :)
Jsme tu jen chvíli, tak si tu chvíli užíjte! :)
Můj názor. Hráblík.
19. ledna 2011 v 18:37 | Hráblík = )
Český Jazyk. :)
Moje oblíbená a někdy i neoblíbená hodina.
Víceméně to miluju :) Ale občas mi leze krkem.
ALe i přes to jsem ráda, že jsem Češka :)
A že jsem z České republiky!
Učím se Angličtinu a taky ji mám svým způsobem ráda! ♥
A němčina, no taky ujde :D :)
Jazyky jsou skvělí, ale nejlepší je, když umíme pořádně ten náš!
Český Jazyk žije! Ne jako Latina :D :)
13. prosince 2010 v 20:34 | Hráblík = )
Po přečtení různých článků, v nejmenovaných blozích jsem se rozhodla že taky napíšu...
I když jsem chtěla nechat jen předchozí 5-ti větný článek. Který mluvil za vše.
Ne píši ještě jednou, i když mi je trochu líto, že těch sedum lidí co byli on-line na blogu
nemohli alespoň napsat co se stalo? :(
Téma týdne: Co si přeji k Vánocům?
Nebudu sem psát, co si přeji.
Ale co přeji k Vánocům!
Já asi i mám vše co potřebuji a tak. takže proč si přát něco dalšího?
Takže Přeji:
Přeji mojí milované mamince :)
Tu její vysněnou LCD televizi :) s Velkou úhlopříčkou!
Potom také mnoho zdraví, protože to se koupit nedá a je ho po málu :(
Přeju jí, aby jí bylo pořád dobře. Ať má hodně peněz.
Ať se má co nejlíp! :)
Přeji:
Přeji mojí milované babičce :)
Aby měla hodně času na její koníčky,
aby dostala novou krásnou stěnu do pokoje.
Potom aby dostala nějaký telefon, na který krásně uvidí,
s velkými tlačítky a foťákem.
Přeji:
Přeji mojí tetě, ať si konečně najde fajn chlapa.
Ať má hodně peněz a úsměvy na rozdávání.
Přeji:
Přeji mému strýci a jeho manželce
Ať se jim narodí miminko.
Přeji:
Přeji milovaným kamarádům, aby se jim všechno splnilo.
A další přátelé které mám :)
Přeji:
Přeji vám všem ať se vám to taky splní.
A pokud ano. Myslete na mě.
Já vám to pomohla vysnít :)
Přeji Vám to...
Ps. Tento článek jsem napsala, protože mě nebavilo číst, ostatní články,
kde všichni psali co chtějí oni.
22. listopadu 2010 v 18:56 | Hráblík = )
De Javu. Je pocit mně hodně blízský :)
Nejdřív bych asi měla říct co to je, ale nehodlám tu kopírovat článek z Wikipedie.
Řeknu vlastními slovy, pokud nepochopíte, radši zajděte na tu wikipedii ;)
Takže, je to pocit, kde se Vám zdá že se něco už takového stalo a nebo jste něco takového viděli.
Například jedete někam s rodiči a říkáte, že jste to viděli. Ale oni odporují, tohle vidíte poprvé v životě a přitom to znáte! Je to takový divný pocit, že znáte a přitom nevíte...
Tento pocit zažívám obden, mám takový "problém" protože já většinou něco zažívám, nějaký pocit a přitom to je nový.
Jako by se opakoval čas... Je to hloupý vím, ale připadá mi to tak.
Mám velmibujnou fantzii, tak bych to asi měla brát s rezervou.
A přitom posic "dežaví" miluju! ♥
Potom taky je písnička od Inna - Deja vu, ale tu si poslechněte sami ;)
8. listopadu 2010 v 20:03 | Hráblík = )
Přítel, když mu řeknete, že jste někoho zabili, tak se zeptá, kam ho zakopem... :D
Přátelé,
to bych mohla popisovat, pořád a pořád do kola :)
No toto téma jsem psala slohovou práci,
proto asi napíšu urývek z těch 2 A4
Přátelé, jsou různé "vrstvy"
Máte nejlepšího, kterému důvěřujete,
který vás nezradí, kterého tak nějak kamarádsky milujete,
ale potom jsou i přátelé jako kamarádi, berete je jací jsou,
jiní nebudou.
No a potom existujii tzv. "kamarádi"
S vámi: No ty jsi tak úžasná, skvělá a to tričko ti sekne!
Bez vás: No Fuj, to je hrozný oc to na sebe navlíkla!
Já mám jednoho nejlepšího kamaráda.
Kterýho mám moc ráda :D I možná víc než to.
Njelepší kamarádku, tu spřízněnou duši,
no tak tu bohužel nmám. Jak to říct, jendou mi prostě dala Adie!
Ale dobrých kamarádů mám spoustu!
Vy jste tu se mnou skoro od začátku a Vás si moc vážím,
třeba s MiQelkou se známe i v realitě :)
Mám i tzv. "kamarádky" ale beru je, vím jaký jsou ale oni neznají mně.
Takže vlastně pohoda.
Děkuji za Přátelé co mám. Některý maj moc velký ♥ ale tzv. "tvrdej" život,
ale nebojte, bude Líp!
1. listopadu 2010 v 19:14 | Hráblík = )
Dospělost.
Tohle téma se mi líbí.
Každý si přeje stát se dosspělím, nezávislým,
stane se z vás ten co může "všechno".
Ve škole teď spolužáci zuří, když řekne učitel/ka děti.
Ale my jsem děti, dospělý není určeno věkem, nýbrž zkušenostmi a chováním.
Já dospělá nechci být.
Nejlepší by bylo, kdybych moha odleťet do Země nezemě. Nemusela bych stárnout, protože čím je člověk starší, tím více má poviností.
Prostě nelíbí se mi že stárnu, že se mi mění myšlení.
Nejradši bych byla ještě malá a bylo by mi všechno jedno, naproti tomu chci asi být dospělá, abych mohla vydělat peníce a zapezbečit rodinu.
Dospělost, je vůbec dobré dospět, vím, že kdyby jsme byli pořád děti, nebylo by to dobré. Vím že jednou každý zmoudří a bude dospělý, potom zestárne, umře a další zase začne.
Dospělí jednou budeme všichni, jednou...
30. října 2010 v 9:15 | Hráblík = )
Miluj mě nyní, nebo mě nemiluj nikdy. Ale jestli mě budeš milovat, miluj mě navždy... :)
Láska to slovo nás provází už, no dlouho :D
Láska se dělí na druhy. Tedy alespoň podle mně.
Láska mateřská, kamarádská, no a ta "pravá" láska a spousta dalších.
Láska bolí, ne nadarmo se říká, kdo netrpí nemiluje.
Láska je divný pocit okolo žaludku. Tak se to přece všude popisuje.
Bylo napsáno tolik románů o lásce, která nemohla být projevena,
nebo byla zavrhnutá. To tu ale popisovat nechci.
Podle mně určině není Láska to že někdo dá na FB že je s někým ve vztahu a hrozně ho miluje!
Jsou spolu dva dny a je konec velké lásky.
Láska, tohle slovo asi ještě my "děti" (tím myslím právě ty školního věku až do 17
Nejsme dospělí a kdo říká že je, tak zrovna on se chová jako malý děcko.)
My tu lásku si myslím že nepoznáme.
Když potkám spolužačku, která vzdychá kvůli staršímu klukovi ve vyším ročníku,
tak zrovna tady jde vidět ta "dětinskost". Protože projít kolem něho a málem si z toho jak se říká lidově "cvrknout" no to je podle mně těžkej kretenismus.
Ale jsou takový lidi, možná aji já jsem se tak chovala.
Ale jeho už nepotkávám tak často, takže to se mnou nění až tak špatný :D
Jo i mně se někdo líbí, ale když jsem kolem něho prošla nemohli se mi podlamovat kolena.
No protože nejlepší kamarád by si asi myslel, že sem debil.
Pak se odstěhoval, takže můžu jenom vzpomínat.
A to někdy hodně bolí, ale příjemně :)
Omlute můj článek, nechala jsem se unést.
28. října 2010 v 15:33 | Hráblík = )
Pokud je někdo obrazně slepý a nechce vidět Svět jinak, pomůže mu dalekohled?
Pomůže mu snad lupa?
Podle mně ne.
Z člověka se Blbec nestane, člověk se jako Blbec narodí...
Většina lidí si nalhávají že skutečnost je jiná.
20. října 2010 v 18:35 | Hráblík = )
Náš svět!
Náš svej je fantasy :)
Vznikli jsme v nějaké sluneční soustavě, galaxii na planetě,
která jediná z dalších co existují stvořila život.
Stvořila nás :)
Existují různé věci, které nechápeme.
Jsou věci mezi nebem a zemí na které nepříjdeme.
Někdo tvrdí, že existují ufoni.
Možná, ale nemusí mít tykadla, leizry místo očí,
nebo čtyři prsty.
Můžou existovat v jiné sluneční soustavě
a třeba jsou jako my.
Prostě náš svět je fantastický.
Od dinosaurů, mamůtů, ke vzniku člověka,
až po nás.
My všichni jsme dokonalý živý organismus :)
Který je svým spůsobem fantastický :)
Vznikli jsme z opic, ale teď jsme lidé...
Just Fantasy... :)
27. března 2010 v 12:54 | Hráblík = )
Přemýšlím.
Uvažuji nad tím, jestli mám či ne svůj blog zaměřit na nějakou celebritu, knížku nebo film.
Myslím že to nemá cenu, protože mě se sice líbí spousta věcí, ale většinou jen chvilku :D
Nevím ani proč to dávám do rubriky úvahy, ale já pořád nad něčím přemýšlím, tak proč to nenapsat.
Svůj blog na žádnou celebritu nezaměřím, nemá to cenu, pořád bych to měnila x)
A potom taky by ke mně někdo nemusel chodit, protože se mu tato známá osobnost nelíbí.
Takže vlastně konec úvahy.
Můj blog je o mě, o obrázcích co se mi líbí a o mích oblíbených věcech.
11. února 2010 v 18:01 | Hráblík = )
Je těžké mluvit o něčem co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu ,aby druhý pochopil co nás vlastně trápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité..Druhý si řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není Empatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl?. Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jako přišla. Stála mi za to?. Co mi po ní vlastně zbylo?.. Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl..
Muži jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jinou. Netvrdím že dívky jsou jiné, netvrdím snad že nejsou i výjimky, které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a ten který ještě včera vám vyznával lásku se na vás dnes dívá s opovržením.
Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůže říct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
20. ledna 2010 v 19:40 | Hráblík = )
Je neuvěřitelné, jak se postupem času mění názory člověka
V dětství nás obklopovala celá řada kamarádů, zatímco čím je člověk starší, tím si své kamarády tak nějak řadí do pomyslných kategorií a mnohé kamarádství z dětství upadají.
Vlastně ani nevím proč se plno lidí, se kterými jsme si dříve rozuměli, z našeho života vytrácí.
I přesto se domnívám, že každý člověk má přátele, na které se může
s jistotou a pocitem, že jej stroze neodbude, obrátit.
Když se tak zamýšlím, tak zjišťuji, že většina lidí má kamaráda, kterého označuje domnělou etiketou "NEJ".
Abych se přiznala já sama takového nemám, všechny jsem stratila, všichni se změnili, neříkám že já ne.
Kamarád je ale slovo které je většině lidí blízké, když někdo řekne kamarád, hned si představím mého dobrého kamaráda Lukáše, který se odstěhoval a tak nějak naše přátelství upadlo v zapomnění, jak říkám, lidé se mění...
Přátelství začíná, dá se říct, už v předškolním věku. Již v mateřské škole se tvoří určité skupinky osob, které mají, jak se říká společnou řeč. V tak raném věku se kamarádí většinou osoby stejného pohlaví.
Tady podotýkám většinou, já osobně si více rozumím s klukama než s holkama, ale ted se to změnilo, ve škole jsem obklopená partou spolužaček, které považuji za kamarádky, přitom vím že mě pomlouvají za můj způsob života, ale tváří se jako "kamarádky" .
Myslím, že předpokladem perfektního přátelství je taky začít vidět osoby kolem sebe, takové jací jsou, se všemi chybami i zápory. I my bychom si měli uvědomit, že nejsme bezchybní.
Vím že nejsem bezchybná, ale většina lidí si ty svoje chyby nepřipouští...
Doufám že to aspoň někdo přečte celé:(
18. ledna 2010 v 17:41 | Hráblík = )
Dívám se na skleněnou pyramidu. Jednou bude rozbita. Rozbita na malé kousíčky. Na kousíčky, které dokáží bodat.
Dívám se na její ostré hrany. Zvláštní pyramida. Je krásná a ta krása bude rozbita. A ty malé kousíčky budou najednou moc ostré.
Nechci ji rozbíjet, avšak vím, že ten den nastane. Bude rozbita nechtěně. Neplánovaně. Najednou. Bude rozbita proto, aby rozbila život.
Láká mě s ní praštit o zem. Dívat se jak se tříští na malá sklíčka. Procházet se po sklíčkách…
Sakra! Kde všichni jste? Vím. Jste daleko. Pořád něco poslouchat, pořád to samé. Víte co? Už mě to nebaví. Já nechci! Já nenávidím! už nechci…
Těším se na den rozbití té skleněné pyramidy. Těším se na to, co přijde. Přijde smrt.
9. prosince 2009 v 17:58 | Hráblík = )
Malá úvaha na úvod…
Otvírám svůj ICQ účet a s napětím čekám. Má "závislost" dosáhla vrcholu. V mžiku je moje nedočkavost zcela ukojena. Dívám se na všechny ty kontakty a přemýšlím, jaký osud asi každého z nich potká. Jaký život žijí? A kdo vlastně jsou? Vždyť o nich vlastně vůbec nic nevím - veškerá jejich identita je utvořena z devíti číslic. To, myslím, o člověku vypoví hodně málo. Jistě, někteří na sebe prozradí i něco víc, od toho jsou ve vizitce kategorie jako "Koníčky", "Osobní údaje" atd. Ale přesto - stačí to? Podle mě ani tohle o člověku nic bližšího nepoví. Nalhat tam může každý kdeco. Navíc, dneska je nějaká etika či snad upřímnost na internetu dost neznámý pojem, takže vám dotyční můžou tvrdit celkem cokoli…
ICQ znamená "hledám tě". Možná, že je už v názvu ukrytý jeho pravý význam. Možná, že jeho uživatelé hledají nějakou spřízněnou duši a nebo také sebe sama, vždyť ICQ je v tomto směru geniálně anonymní. Jenže, kde je tedy jednoznačná pravda? Těžko říct, podle mě je však schovaná někde uprostřed těchto dvou atributů…
5. prosince 2009 v 13:54 | Hráblík = )
Už jste někdy pomohli naprosto cizímu člověku jen tak? Je to zvláštní pocit. Jdete pak ulicí, nasáváte čerstvý vzduch a prostě se usmíváte. Někde v hloubi duše vás hřeje, že jste někomu pomohli, ačkoliv to byla jenom malá pomoc.. něco jako když někomu pomůžete s taškama, nebo se na něho jen usmějete. Možná se vám to zdá málo, ale když se nad tím zamyslíte.. kolik lidí tohle dělá? Hodně málo, že? A v tom je to kouzlo.. aneb citováno z reklamy na toyotu yaris blue "malý velký - když něco malého má vlastnosti něčeho velkého". Na tomhle je hodně pravdy. Nezáleží na tom, jak moc velký čin uděláte. Stačí i malá drobnost a pocítíte tu euforii z toho, že jste udělali něco pro jiné. Vzpomeňte si, kdy jste naposledy šli po ulicí a kolem vás prošel někdo a usmál se na vás. V první chvíli horlivě přemýšlíte kdo to mohl být a v hlavě vám probíhá fotogalerie všech vašich známých. A když zjistíte, že ho vlastně vůbec neznáte tak se pro sebe pousmějete - a to jo ono. Nemusíte někomu darovat auto, nebo dům na mallorce (ne že by se nehodil^^) stačí jen úsměv, který dokáže druhému zvednout náladu. V tom je celé to tajemství .. nic víc, nic míň - malý velký.
9. listopadu 2009 v 7:02 | Hráblík = )
Kdybych měla vyjádřit, jak moc tě miluju, tak bych k tomu nenašla vhodná slova.
Žádný jazyk totiž nemá slova, tak výstižná.
Má láska je hlubší než moře samo, silnější než vichřice, sálá z ní žár, který ani samo peklo nemá, je vášnivější než cokoli na světě a hlavně jí cítím jen a jen k tobě...
7. listopadu 2009 v 18:39 | Hráblík = )
Nemůžu litovat, mohu jen vzpomínat.
Nemohu nenávidět, mohu jen brečet.
Nemohu zavrhovat, mohu jen soucítit.
Nemohu se radovat, mohu jen plakat.
Nemohu se vzchopit, mohu se jen snažit.
Nemohu smutnit, mohu jen křičet.
Nemohu cítit bolest, necítím nic.
Nemohu milovat, mohu jen zapomenout.
6. listopadu 2009 v 14:12 | Hráblík = )
Proč to tak bolí mít někoho rád? Zcela mu věřit o něho se bát? Co je to láska? Možná jen cit nebo jen pojem, jenž neznamená nic! Ze začátku je opravdová, později bolí a rány, jenž zanechává těžce se hojí! Nevěřím na lásku, těžce mě zklamala a jizvu na duši mi zatím nechala... Je mi třináct - jsem ještě dítě, Katy, říkaj, svěř se, nikdo nezradí Tě! Chci být jen sama, jen tak bez lásky, chci sedět na louce a pozorovat, obláčky... Co je mi do lidí, kteří jsou kolem, i když lásku neznají, znají jen ten pojem...
3. listopadu 2009 v 17:45 | Hráblík = )
Chvilku jsem seděla a jenom jsem si pouštěla svoje oblíbené písničky. Celý můj život je nenormální, (a nebo ironicky normální?) Já jsem nenormální, moje škola je nenormální, naši učitelé jsou nenormální, a všichni lidi tam v té škole jsou ..nenormální. Nic v mém životě nemůže být obyčejné. Občas mám náladu, kdy si říkám, proč aspoň někdy nemůže být můj život obyčejný, jako ho mají jiní. Ale myslím, že už to chápu. Ničí život není normální. Nikdo není normální. Protože dosud nikdo neurčil hranici normality.
1. listopadu 2009 v 15:52 | Hráblík = )
Jak? Sladce, slaně, kysele i hořce. Život má všechny chutě světa a faktem zůstává, že všechny jsou stejně pomíjivé.
Nikdo se nás neptal, jestli chceme žít, přesto nám dali život. A návod na něj v cizím jazyce...
Prokousáváme si cestu, hledáme, bloudíme, když už si myslíme, že jsme konečně na správné trase, skončíme ve slepé uličce.
Svět je jeden velký bláznivý labyrint, kterým se vznášíme na růžových obláčcích, topíme se ve vlnách oceánů, žvýkáme citróny a chtě nechtě polykáme pelyňkový čaj. Je to věčný kolotoč, z něhož nás nikdo a nic nevysvobodí… snad krom smrti...
I když kdo ví, co je po smrti? Začíná se ten kolotoč točit znovu? Narodíme se jinde v jinou dobu? Nebo prostě zhora koukáme dolů?
A tak bloudíme tím labyrintem světa, se srdcem na dlani místo kompasu a ztrácíme se, abychom se pak znova nacházeli...
22. října 2009 v 19:07 | Hráblík = )
Víš co je to láska?
Snad víš,že jsi kdysi miloval,snad víš že miluješ.
Nevíš-li nikdy jsi nemiloval,nemiluješ a snad někdy milovat budeš.
Láska je to nejkrásnější co nám může život dát,
láska je to nejkrásnější,když někomu můžeš říct:,,mám tě rád"
Láska je krásná,když se dva mají rádi,
láska je bolest,když jeden z nich zradí.
Ale najednou nemůžeš jíst,nemůžeš spát,nemůžeš...
to se nedá všechno ani napsat.
V hlavě máš jen jednu myšlenku,jen jednoho člověka.
Přece svou lásku.Snad proto,že právě miluješ...
4. srpna 2009 v 11:23 | Hráblík = )
PSANÍČKO
Dívka dotala o hodině fyziky milostné psaníčko,dala si ho za výstřih..Přistoupil k ní učitel a řekl: ,,Jako muž bych si to nikdy nedovolil ale jako učitel ano" a vytáhl dívce psaníčko z výstřihu.Dívka vstala a řekla:,,Jako žákyně bych si to nedovolila ale jako slečna ano" a vrazila učiteli facku
Když srdce bolí,nejlepší je lék přitisknout rty na rty a dát si sladký polibek.
Jsou dvě srdce,přes ně rudá páska,aby neuvadla naše vřelá láska.
Nenávidíš-li = Bij se !
Máš-li rád = Miluj !
8. července 2009 v 17:00 | Hráblík = )
ŽIVOT
SVĚT mě nechápe takovou jaká sem...!!SVĚT je jen slovo ten skutečný svět poznáš až se narodíš.....Nikdo nechápe že MÁM RÁDA....MÍT RÁD je jen slovo poznáš až bude oboustranné.....Všichni dokážou NENÁVIDĚT....NENÁVIST je slovo špatné poznáš ho, ono tebe taky.....ÚSUDEK má každý ale nikdo si ho neověří.....USUZUJ srdcem ne rozumem...ALE PRÁVĚ MILUJ JE SLOVĚ KTERÉ HLEDÁŠ JÁ HO MÁM ALE NESPLNITELNÉ...BOJUJ A DODEJ SI ODVAHU KAŽDÝ PŘECE VÍ ŽE TY SI STRŮJCE SVÉHO ŠTĚSTÍ....
Přátelství:
Máš 2 minuty na přežití a máš se rozhodnout vrátit se pro kamaráda nebo ne....V tuhle chvíli kdy to čteš si říkáš já bych se vrátil/a ale to není pravda....Raději bys utekl/a aby sis zachránil život...Ale když je to přítel kterého znáš celý život pak teprve se vrátíš a zachráníš mu život....Teď se říkáš co je to za blbost.?To není blbost ale fakt kamarád/ka je slabé slovo pro tvého PŘÍTELE...
Kamarád/ka:zradí,pohádá se,pomlouvá,buzeruje,atd.
Přítel:nezradí,nehádá se,nepomlouvá,nebuzeruje ale miluje,naslouchá ti,poradí....
Rozdíli:je jen na tobě jaký člověk je kamarád/ka a přítel....vyber si je to těžké pakteprve pochopíš že mám pravdu.......
Láska..
Láska je něco co chce zažít každý....ať lásku mateřskou nebo lásku opravdovou..
Bojuješ za to a bys jí dostal. Nevzdej to za to stojí žít....Ať si vědci říkají co chtějí pro nás je láska to nejdůležitější na světě stejně jako přátelství....Ani jedno nenajdeš za rohem musíš hledat roh na duhová kuličce....Když už hledáš nějaký čas a kuličku znáš zcela nazpaměť přijde den kdy se ti svět změní....Přijde dlouho očekávaná.....LÁSKA....Ani teď nemáš vyhráno...musíš být trpělivý/á a jít za snem....Když cítíš ,že je láska oboustranná......Roky šťastného života ,ale aniž bys věděl/a chodíš stále okolo kuličky....Když už si říkáš ,že si naprosto šťastný/á příjde to den kdy poznáš někoho jiného....skvělého,bezvadného...boj začíná znovu na dosavadního partnera zapomeneš....Tak bojuj vyplatí se to....!!
7. července 2009 v 17:00 | Hráblík = )
ŽIVOT A SRMT
Když se narodíš poznáš spoustu bezvadných lidí:maminka,tatínek,babička,dědeček....atd
Pak začneš chodit do ŠKOLKY najdeš si kamarády.....Časem se z nich stanou tví přátelé....ŠKOLA a první návyky a zlozvyky....Okusíš cokoliv abys zapadl.DOSPĚLOST jen samé povinnosti:děti,práce....
STÁŘÍ ležíš na posteli a nemůžeš se pohnout a přemýšlíš o životě počítáš chyby tvého života...Uvědomíš si je a pak jen v klidu UMŘEŠ....A pak jen čekáš kam se dostaneš..
Život a Smrt 2
Život se s námi někdy nemazlí a my přemýšlíme jak by bylo lepší být už mrtev/a.Když pak ,ale stojíme tváří v tvář smrti chceme být živi.Je to proto že si nikdo života nevážíme až na konci poznáme že to bylo něco krásného i když se to nepovedlo podle našich představ.
Stárnoucí lidé mnohem lépe vidí chyby jiných.Je to proto ,že v dotyčných vidí sami sebe.
Milovat dokáže každý.
Na to co je poprvé se nedá zapomenout.
Láska se nedá srovnávat výhrou v loterii.Láska je bolestná,krutá a proto tak krásná.Výhra sice zahřeje .ale na lásku se těší každý.
Láska je cit řítíš se vněm do temnoty a svítíš si na cestu polibky a šťastnými chvílemi.
