Lenčin Příběh

37. Kapitolka --> Konec

22. července 2010 v 13:39 | Hráblík = )
V léčebně jsem byla asi rok, postupně jsem zjišťovala co jsem vlastně měla za nemoc a hlavně si přiznávala že jsem vážně byla nemocná.
Hanka se vyléčila jako první a odešla asi po půl roce. Denise to trvalo trochu déle, ale nakonec také odešla a já na pokoji zůstala sama, dokud se ke mně nepřidala další dívka, která už prý na klinice byla, jmenovala se Kristýna a moc toho nenamluvila, tvrdila mi že je hrozně tlustá, nemoc si s ní hrála jako kočka s myší, chvíli to byla super holka, která se usmívá a chvíli zase bulimička, co počítá Kilojauly v jídle. Když jsem odcházela, moc mě mrzelo že už ji neuvidím, byla občas výborná kamarádka která ráda poslouchala moje vzpomínky a myšlenky.
Asi se ptáte proč jsem se za ní na kliniku nevracela, ale já nemohla, rozhodla jsem se začít znovu, jak řekla Hanka, pořád jsem myslela na to, že někde znovu začnu, někde, kde mě nikdo nezná, kde nebude Anička, sice ji mám pořád ráda a moc mi pomohla, ale to byl můj starej život, kde nebude ani Tom, ten kterého jsem měla hrozně ráda, možná jsem ho dokonce milovala, kde nebude ten hajzl Riky, co mi způsobil "zatmění mozku", kde nebudou ani naše trojčátka a  Marcelka s bráškou, nechtěla jsem je vidět, trochu mě to připomínalo minulost a kde nebude Tadeáš, kterej mě do všeho namočil, kdybych ho nepoznala, nechtěla bych víc a víc hubnout a stát se modelkou...
Pár minut slávy, tak se dá nazvat moje kariéra modelky, Nafotili jsme sice strašně moc fotek, které se použili do hromady časopisů, dvakrát jsem myslím byla i na titulní, ale co z toho, nic. Dostala jsem sice i pár nabídek od reklamních zastupců, ale nevzala jsem ji se svým starým životem jsem skončila a začala jsem jinde, znovu.

Můj život po odchodu z nemocnice prostě změnil směr, rodiče za mnou nepřijeli, ale psali mi mnoho dopisů. S nimi jsem taky skončila, rozhodla jsem se, že se odstěhuji k babičce do Prahy, na prázdniny jsem potom letěla za tetou do Londýna, kde jsem si cvičila angličtinu a potom asi po třech letech, když už jsem měla vychozenou školu a rozhodovala se kam dál, jsem si vzpomněla že se můžu vrátit zpátky, za rodičema, nebyla jsem u nich a jim to taky moc nevadilo, sousedé se sice vyptávali a Anička také, ale rodiče moji polohu neznali přesně, s odstěhováním souhlasili...

V den osmnáctých narozenin jsem se vrátila zpátky do místa kam jsme se přestěhovali, kde to všechno začalo, kde jsem potkala mnoho skvělých i nepochopitelně odporných lidí. Kam se asi moc ráda vracet nebudu, přišla jsem se s našima vlastně rozloučil, rozhodla jsem se, že v České republice bydlet nebudu. Rozhodla jsem se že poletím do Skotska kde se budu mít skvěle, budu tam mít malou farmu a budu tam sama, možná kdybych měla kontakt na Kristýnu vzala bych jí sebou, ale bohužel, nemám, o Kristýně jsem se nic víc nedoslechla, jen to že se uzravila a taky vzala život do svých rukou a odstěhovala se.

,,Jsi to ty Lenko?" Z myšlenek mě probere krásná okatá holka, která se podobá Aničce, moment, vždyť to je Anička!
,,Aničko?"
,,Tobě to sluší, ty víš jak jsi mi dala? Moc se mi stýskalo, proč jsi to udělala? Proč ses mi neozvala?"
,,Nešlo to..."
,,Ale teď tu budeš, že jo?"Ptá se nadšeně.
,,Ne, jdu se rozloučit, vlastně tak trochu končím, odstěhuju se do Skotska a sem se asi nikldy nevrátím."
,,Cože? V tom případě pojď musíš vidět někoho, kdo na tebe taky nikdy nezapomněl." Chytla mě za ruku a nepustila mě, vedla mě ke krásně upravenému domku, kde bydlel, ale já už si nepamatuju! V tom vyšel vysoký kuk se zelenýma očima barvi trávy. A když mě uviděl, začali mu jiskřit, vždť to je...
,,Tome?"
,,Lenko?!"
Rozběhl se a chytil mě do náruče, když jsem jim oboum vypověděla co se se mnou stalo, Anička plakala a Tom mě pořád nepustil za ruku a když jsem mu řekla o Skotsku, navrhl že pojede se mnou a tu moji ruku už nikdy nepustí, budeme bydlet spolu někde na farmě ve Skotsku, tak se někdy zastavte...
hrablik.blog.cz

36. Kapitolka

26. června 2010 v 13:49 | Hráblík = )
Hrablik.blog.cz

Pořád jsem přemýšlela o slovech Hanky: Je to novej začátek.
Nevím co mám dělat, chci ven, chci hubnout, to nikdo nedokáže pochopit!!
Krmí nás tu jako kačeny! Ráno snídaně, potom svačina, oběd, svačina, večeřě a druhá večeře!!
Ležím, je brzo asi šest, holky ještě spí. A hele Míša, asi jde na záchod.
Zavřu oči a dělám že spím. Záchod máme v pokoji, zpod víček vidím Míšu jak se krade k záchodu.
Je plachá, bojí se něčeho. Zavřou se dveře a najednou slyším co se děje!
Míša se snaží vyzvracet včerejší večeři! To není možný!
Jdu za ní, vypadá to že jí to nejde, otevřu dveře.
,,Míšo proč to děláš?"
,,Protože chci zhubnout, jsem jako prase!! Se podívej do zrcadla, skoro se tam neveju!" Syčí směrek ke mně, když se podívám do zrcadla, vidím malou hubenou postavičku, která si mačká na břišku imaginární špeky. Pomyslím si, ale já nejsem taková! Ale jsi ozve se malý hlásek někde v mojí hlavě.
Ne nejsem! Já chci jenom zhubnout. Trošičku. Ta troška co jsem zhubla na mě není vidět! I když váha ukazuje že to je přes 10 kilo.
,,Musíš s tím přestat, nebo to řeknu sestře." Řeknu jí.
,,Ale ty jsi nějakej svatoušek! Ještě včera jsi říkala že chceš taky zhubnout, když  to neřekneš, řeknu ti jak se zbavit jídla, aby na to sestra nepřišla." Mrkne na mě očima, které vypadají, že z nich za chvíli vyprchá život.
,,Ne, pojď to říct sestře!" Řeknu.
,,Ani mě nechne!"Odpoví s klidem. Najednou vidím jak se zamotá a padá k zemi. V poslední chvili ji zachytím, o záchodovou mísu, kde zbyla včerejší večeře, teda zbytky si mohla rozbít hlavu. Je ta těžká neunesu ji! Mám málo síly. Opatrně jí položím na zem a běžím za sestrou. V mžiku byla v pokoji aji s lékařem a Míšu vezli pryč. Poprask probudil Hanku a Denisu. Ptali se co se stalo. Když jsem jim to řekla, bylo ticho, bylo to ale takové mrtvé ticho.
,,Já jsem jí to říkala ať to nedělá,"řekla po chvíli Denisa.
,,Cože? Tys to věděla?"Zhrozí se Hanka.
,,Jo."
,,Ale chápeš že ji to může zabít? Hubnutí je na nic! Chápeš to proto umřela aji Jana!!"
Může jí to zabít! slyším hlas Hanky, myslím že je pozdě.
Míša se už do našeho pokoje nevrátila. Už se ani nevrátí.
Co mám dělat?
Asi už vím, musím bojovat, život je krásnej, proč ho zkoncovat...

35. Kapitolka

3. dubna 2010 v 20:10 | Hráblík = )
Hrablik.blog.cz
Oni mě sem fakt zavřeli!
Myslej si že jsem nějakej psychicky narušenej člověk!
Nechápu je! Jestli mě tu nechaj tak se zabiju!! Teď když už jsem dostala příležitost! Proč? Nejsem nemocná! Ne a Né!

Když mě sem dovezli vylezla ven nějaká postarší paní, vzala moe věci a já šla za ní, nemělo to smysl, nevím kudy jsme sem jeli. Naši odjeli, bez rozloučení.
,,Ty jsi Lenka, že?" Zeptá se ta paní. Ne asi svatej pomyslím si! Ale odpovím slušně.
,,Jo jmenuji se Lenka, ale chci vám říct hned na začátku, že nejsem nemocná!"
,,Lenko, jmenuji se Marie, pracuji tu víc než třicet let a takhle to začíná pokaždé, děvčata si nechtějí přiznat, že jsou nemocné, přitom už jim je hrozně, postupně umírají zaživa, jejich tělo si bere suroviny samo ze sebe." Řekne a jdeme mlčky po chodbě. Zaklepe na dveře a po chvíli se ozve vesele:
,,Dále..."
Otevře a vidím tam čtyři postele, tři jsou neustlané a ta čtvrtá je moje, je mi to jasný.
,,Ahojte holky, vedu vám novou holku do party." Řekne Marie, když se podívám po pokoji, vidím tři holky, jedna je hrozně hubená, ty druhé dvě jsou taky hubené, ale né tak moc. Marie odloží mé věci na postel a odejde. K mé posteli dojdu úplně slepě, chce se mi brečet a řvát, já tu nechci být! Mám postel u okna.
,,Ahoj, jmenuju se Hanka." Řekne dívka s blonďátými vlasy, je hrozně pěkná, ale má kruhy pod očima a hnědé oči smutné. Vypadá jako by plakala.
,,Já jsem Denisa a to je Míša." Řekne černovláska a ukáže na hrozně hubenou, která se jmenuje Míša.
,,Já jsem Lenka." Řeknu tiše a podívám se z okna, ty holky jsou fakt hrozně hubený, proč mě sem dali, vždyt jsem tak hrozně tlustá! Chtějí abych hubla víc? Nechápu!
,,Vím na co myslíš,"usměje se Denisa. ,,Nejsi tlustá, jsi stejně hubená jako my, máš stejnou postavu jako Míša, možná o trochu lepší."
,,Co nechápu? Jak víš na co myslím? A pochybuju, že lepší, chci ještě zhubnout, abych ji měla aspoň jako ona." Řeknu.
,,Nemyslím, že ještě zhubneš, oni tě nenechají, hlídají nás. Jedna holka jídlo schovávala a když jí na to došli, tak ho snědla, šla se zvážit a potom ho vyzvracela. Po pár měsících, kdy pořád chtěla hubout umřela. Já jsem tu taky s anorexií, hubli jsme s kamarádkou, která se bude klukům víc líbit, ale to už se asi nikdy nedozví. Byla to totiž ona, kdo to jídlo schovával. Hrozně si to kladu za vinu a chci odsud co nejdříve pryč, mezi normální lidi." Řekne, ale jestli si myslí, že mě nějak zastraší, tak vůbec!
,,No jo, ale já nejsem nemocná!" Řeknu.
,,To je nejtěžší, musíš si uvědomit, že jsi, je to novej začátek." Řekne Hanka.

34. Kapitolka

31. března 2010 v 17:14 | Hráblík = )
Hrablik.blog.cz
Je sedum ráno a je mi zima. Čekám na Tadeáše před autobusovým nádraží.
Přišel asi po půl odině, zatímco my jsme tu čekali. Omluvil se nám a čekali jsme na další autobus do agentury.
Hned tam se nás ujal nějaký mladší chlápek a maskérka, on byl strašně nervozní, až se mi chtělo smát! Moc jsem se ale bála, protože jsem si myslela,ž e mi žádné šaty nebudou.
Nakonec jsme nafotili různé umělecké i normální fotky.
Asi o půl šesté jsem se vracela domů a chtělo se mi hrozně spát.
Dojdu k nám před dům, všude se svítí a když otevřu domovní dveře, vyrazí na mě hned mamka.
,,Kde jsi byla?!" Zakřičí otázku, mezitím si všimnu i Marcelky, bráchy, trojčátek a táty.
,,V modelingové agentuře." Odpovím a pozdravím ostatní, Marcelka mezitím přebalovala, potom zvedla oči ke mně.
,,Ježiši Lenko! Ty jsi hubená!"Vyjekne.
,,Vždyť jsem ti to říkala!" Odvětí Marceli a hned koukne na mě.
,,Byla jsem ve škole! Nechodíš na obědy a nejíš! Doma taky nic nejíš jenom to hnusný kafe! Víš co to znamená?"
,,Nic já jenom nemám hlad mami, no a tlustou by mě do modelingu nikdo neprotlačil!"Řeknu klidně.
,,Ne to znamená, že jsi nemocná!! A půjdeš se léčit, protože na moje rady jsi nedala. Volala jsme do nemocnice, domluvila se s doktorem. Sbal se a pojedeme ještě dneska!"Řekne mi v klidu mamka.
,,To nemyslíš vážně, že ne mami! Mě nic není, hele."Řekla jsem a šla k trojčátkům, chtěla jsem jedno popadnout, ale nešlo to, všichni se na mě soucitně podívali.
,,Běž si zabalit."Nevím kdo to řekl, běžím po schodech nahoru, mám už nachystané věci, jen si to naskládat do abele, neudělám to, sednu si k počítači, mamčino voláni ignoruju! Po chvíli výjde nahoru, zabalí mi věci, vezmě mě za ruku a tlačí do auta. Bránila jsem se, ale nešlo to.
Jeli jsme dlouho, nakonec táta zastavil před nemocnicí.
Myslím si že se zbláznilio,já přece NEjsem nemocná!!

33. Kapitolka

12. března 2010 v 19:01 | Hráblík = )
,,Lenko prosím, nech toho, mám tě rád, ale prosím přestaň s tím hubnutím..."Opět se pokouší Tom hrát mi na city. Říká mi to pokaždé, když jsme spolu, proto se mu chci raději vyhýbat, mám ho moc ráda, ale do hubnutí mě nebude kecat.
,,Tome, říkám to naposledy, musím zhudnout, potom mě Tadeáš vybere do modeligu a bude všechno OK."
,,Ne to nebude Lenko! Už toho mám dost, vůbec mě neposloucháš! Pořád jenom Tadeáš a modeling! Už to prostě stačilo, buď já nebo takhle kravina, kvůli které se zabíjíš!" Řekl a byl docela naštvaný.
,,No tak to je snad jasný, když vidím co si o mně myslíš, tak čau!" Štěkla jsem jeho směrem a zamířila domů, už mám dost toho jeho "psího" pohledu. Co se stará je mi fajn!

Tohle si Lenka nalhávala, docela často měla stavy nevolnosti a zatmívalo se jí před očima, její organismus byl velmi oslabený, ale ona to nechtěla připustit a nikomu to neřekla.


O dva dny později:
,,Takže už jsem se rozhodl,"oznámí Tadeáš po dnešní zkoušce. Všechno holky všeho nechají a běží za ním. Kluci jen opovržlivě koukají zdálky.
,,Na zkoušku do modelingové agentury půjde se mnou Kristýna..."koukla jsem na Kristýnu, v poslední době hodně zhubla, jak jen to dokázala?
"...Potom taky Lenka a Jana."
Co? On mě vybral? On mě vybral! Jupí, jásám v duchu! Ostatní holky na nás naštvaně koukají. Mě to je jedno! vybral mě a to je hlavní!
,,Zítra v sedum na mě čekejte u autobusového nádraží, pojedeme na focení, potom se uvidí."
Jo, já jsem to dokázala, sice za cenu toho, že jsem ztratila Toma, ale myslím, že ten ještě doleze! Teď musím jít ještě běhat abych něco ještě zhubla a mám vyhrano!

32. Kapitolka

6. března 2010 v 18:08 | Hráblík = )
Dneska jsme v tanečním tancovali choreografii na Stmívání, máme jich více. Ten host bych nějaký chlápek z modelingové agentury, kdysi znal Naďu, prý se potkali někde venku a on jí slíbil, že se na nás dojde kouknout, hledá ted nějaké nové tváře na kolekci nějakých šatů. Modelka, to by mohlo bejt ono, jmenuju se Lenka a jsem modelka, myslím že by to v budoucnu znělo dobře. No jo, ale modelka nesmí bejt tlustá, potřebuju v tom případě pěknej trénink každej den atd. Nějak se to musí vymyslet...



Po týdnu :
Píp! Píp! Píp!
Budík, ježiši. Pomalu zvedám ruku, která se mi zdá hrozně těžká. Je pátek a my máme ředitelský volno, proože dneska se na škole dělají nějaké úpravy. Musím se zvednou a zapojit se do každodenního provozu. Obleču si tepláky, tričko a mikynu. Půjdu na sebe stříknout trochu ledové vody, abych se probrala. Obuju si sešmajdané tenisky a jdu běhat, je půl sedmé a všude v oknech je ještě tma, vyběhnu z naší ulice a mířík k našemu rybníku. Odtud se vracím v běhu domů, když dolezu domů jsem spocená a tak jdu do sprchy, dál si studenou, abych se otužila. Běhám každý den ráno a někdy i večer. Potom se obléknu a jdu dolů dát si černé kafe bez cukru, abych se pořádně probrala a jednu sušenku. Držím přísnou dietu, protože Tadeáš o mě projevil zájem, pokud teda zhubnu, Tadeáš je ten Naďin přítel, chodí na každý náš trénink.
Dup, Dup, Dup.
Kroky na schodech, dojde sem mamka, která si jde udělat snídani a tátovi sačinu do práce. Dneska se jdou podívat na naše trojčátka, už se narodili. Jmenují se Terezka, Pavlík a Honzík. Bydlí ve vedlejším domě, který koupili od paní Fuksové, která šla do Domova důchodců.
,,Lenko ty zase piješ to hnusný kafe? A co jsi snídala?" Hned spustí máma.
,,Není hnusný,"ohradím se.
,,Co jsi měla k snídani? Snídaně je nejduležitější jídlo dne! Lenko, nebuď hloupá! Vždyť se mi ztrácíš před očima! kolik kilo už jsi zhubla? Minimálně deset."Hořekuje dál, ale já si jí nevšímám, nepřeje mi, že jsem hubená. Mimochodem jsem zhubla jen devět kilo.

32. Kapiotolka

3. března 2010 v 19:18 | Hráblík = )
Naďa mi ještě stačila říct, ať si vezmu kostým na taneční kreaci , kterému říkáme Stmívání, je to podle knihy o těch upírech, mám tam jednu z nejhlavnějších rolí, jsem Rosalie. Máme to dobře nacvičené, hodně tam tancujeme, ale také napůl hrajeme, předvádíme to, jak jsme se změnili na upíry.
Přišla jsem do tanečního sálu a na oknech už byly zatažené rolety. Tak, tak jsem stačila doběhnout na svoje místo a začali jsme tančit. každý podle své role a určených kroků: rychle, rozverně, smutně, nejdříve tam tancovali kluci, ano v naší skupině jsou i kluci. Filip byl Carlisl, který změnil Nikolase (ano, opravdu se tak jmenuje) na Edwarda. Potom Tereza jako Esmé a potom jsem přišla na řadu já. Pár lidí mě zhodilo na zem, aby to vypadalo opravdu, jako podle knihy, můj dotrhaný oblek se opravdu hodil, nakonec musel Filip ještě stvořit Adama, jako Emeta. Potom už jsme šli do pozadí a ukázala se Amanda v podobě Alice, která si našla Richarda jako Jaspera.
Nakonec hudba utichla a Naďa rožnula světla, konečně jsem uviděla toho Hosta! Seděl na židli u rádia a mluvil s Naďou, mohlo mu být kolem dvaceti, možná i míň. Naďa se s ním podle mě znala.
,,Tak jak jsem řekl, byl jsem velice zvědavý! A čekal jsem teda něco velkého, protože Naďa je skvělá učitelka, ale předčili jste mé očekávání!" Řekl host.
Nakonec jsme ještě zkusili jinou kreaci a hodina byla u konce, v šatně jsem se dozvěděla, kdo byl ten Host!


Pochopí to ten, kdo četl Stmívání, omlouvám se...

31. Kapitolka

23. února 2010 v 16:25 | Hráblík = )
Ležím na posteli a přemýšlím, zároveň si přehrávám své nové myšlenky. Tak hurá, konečně pololetí! Moje rapidní hubnutí docela funguje, zhubla jsem už pět kilo a myslím, že je to docela vidět, mamka mě pochválila a řekla, že jestli držím dietu, tak toho mám nechat. To jo! A budu tlustý prase, to bych se Tomovi nelíbila! Ježiši, jak on je skvělej! Ve škole mě ted trochu nemyslelo, tak mě doučoval. Anička je pořád nemocná, zdá se mi trochu divný, ale snad to není nic vážnýho. Přihlásila jsem se do tanečního kroužku. Je to tam moc hezký, když se budu snažit a půjde mi to, můžu jít po devítce na taneční školu, nebo gympl se zaměřením na tanec, to by se mi možná líbilo, já totiž vůbec nevím na co bych měla jít! Žádný zvláštní nadání nemám. Nevím, proč se pořád zaobírám nudnýma myšlenkama, ted musím jít, mám taneční kroužek.

,,Lenko, kde jsi byla? Tanečnice musí chodit včas!" Říká naše trenérka Naďa. Byla vlmi dobrá a všichni ji chtěli k sobě, bohužel pak si zlomila nohu a už se po ní ikdo neohlédl, proto ted učí nás.
,,Promiň Naďo, já jsem zapomněla." Řeknu a smutně sklopím oči.
,,Mě by to ani nevadilo, ale dnesk a k nám dojela velmi významná návštěva!"Odpoví.
,,Kdo? A vůbec, kde jsou všechny holky?" Zjistím až ted udiveně, že v převlíkárně vůbec nikdo není!
,,Všechny už jsou převlečené a čekají na tebe a zároveň se předádí."
,,Předvádí? A kdo je ta návštěva?" Jsem úplně zmatená! Kdo to je? Co se zase bude dít?!

30. Kapitolka

19. února 2010 v 18:51 | Hráblík = )
Probrala jsem se ve svém pokoji, koukla na svůj obrázek když jsem byla malá, ještě s Bráškou Pavlem, počkat, já mám bratra! Jo, už si vzpomínám, to černý prázdno je pryč!
Zasmála jsem se, počkat, kde je Tom?
Vzpomněla jsem si úplně na vše, Tom mě bránil před Rikym, ten hnusnej, odpornej Hajzl!
Utíkám dolů po schodech, kde sedí naši.
,,Ahoj Mamí a tatí!" Vykřiknu
,,Leni ty si vzpomínáš?" Řekne mamka s úsměvem na tváři. Rodičům jsem musela všechno odříkat a ted už letím zpět po schodech nehoru, musím ho vidět! Vzala jsem si ryfle a tričko, vyšla jsem z omu a jdu po silnici, když ho uvidím, jde naproti mně, monokl pod okem už mu skoro mizí a strašně mu to sluší!
,,Lenko?" Zeptá se s údivem. Zářivě se na něj usměju a rozběhnu se, chci ho obejmou a vidět z blízka! Rozběhla jsem se a on mě chytil a objal. Mám horáda, ne počkat, já ho Miluju!
,,Díky." Řeknu
,,Děkovat mám já." Jen odpoví a jdeme, ruku v ruce za Aničkou. Anička nemůže jít ven, chytla někde chřipku. Jdeme se projít a povídáme si, najednou se mi zatmí před očima.
,,Stalo se něco Leni?" Zeptá se rychle Tom.
,,Ne jen se mi udělalo černo před očima, to je v pohodě." Řeknu a jdeme dál. Je to tím jídlem, ale já zhubnu!

29. Kapitolka

5. února 2010 v 17:55 | Hráblík = )
Dneska ke mně došli ti lidé, je pátého ledna a oni mi tvrdí že mám narozeniny. Prý mám už patnáct let, proč si proboha na nic nepamatuji! Zítra konečně pojedu domů, ale co je to vlastně můj domov? Prý mám krásně zařízený pokoj, teď jdu ale spát, zase se mi vrátila ta bolest hlavy! Jinak to nemocniční jídlo mi vůbec nechutná, potají ho schovávám do sáčku a vyhazuji ho! Myslím, že tohle si pamatuju, vůně kouře a pálivá chut v krku, chci zhubnout, je jediná myšlenka, co se mi ukazuje!

Dneska odcházím z téhle místnosti smrdící čistícími prostředky. Jeli jsme nějakými ulicemi, zdáli se mi povědomé. Zastavili jsme, vystupuji z aouta, když vidím nějakého kluka, má pod okem monokl a usmívá se na mě. Jeho blond vlasy mu poletují kolem hlavy, když tu najednou moje myšlenky v hlavě, začínají se mi ukazovat obrázky jeho, jka se pere s někým jiným, a najednou tma... AU! Ta hrozná bolest je zpátky, prosím DOST! Vykřiknu a padám k zemi, už zase, jako v mé vzpomínce, teď mě naštěstí někdo zachytí!

Tom se procházel po ulici, když uviděl auto Lenčiných rodičů, dozvěděl se od Aničky, která se na Lenku každý den ptala, ž dneska se má vrátit, chtěl ji vidět. uviděl ji jak vystupuje z auta, usmál se na ni, věděl že si nic nepamatuje, řekla mu to Anička. Najednou se ji obličej zkroutil bolestí, zakomácela se a zase padala na zem, Tom se rozběhl a naštěstí ji chytil

28. Kapitolka

31. ledna 2010 v 16:49 | Hráblík = )

Sanitka dlouho nejela, nakonec Tom uslyšel houkání, záchranáři rychle dali Lenku na nosítka a honem ji dali do sanitky, zeptali se jestli pojede s nimi, řekl že jo. Za chvíli byli v nemocnici, Lenku hned vezli k nějakému doktorovi, nechtěli mu nic říct, nakonec šel sám domů, nevěděl co se děje, potom to dopadlo jako blesk z čistého nebe. Lenka má otřes mozku a nic si nepamatuje!

Probraly mě sluneční paprsky za oknem.
,,Leni, jsi vzůru?" Ozval se nějaký hlas.
,,Koho voláte?" Ptám se nějaké neznáme ženy. Rozpláče se, vedle ní stojí nějaký pán.
,,Lenka se jmenuješ ty a my jsme tvoji rodiče, měla jsi otřes mozku." Řekne mi.
,,Já ale nejsem Lenka!" Přemýšlím, bolí mě hlava, jak se jmenuju?
,,Jsi Lenka." Odpoví klidně. Co se stalo, v hlavě se mi honí tisíce mlhavých myšlenek, které se mi nechtějí ukázat. Chci vědět co se stalo, kdo jsou tito lidé a proč tvrdí, že jsou moji rodiče! Vždyť já mám rodiče, ale koho, přemýšlím, najednou mě ohromí tupá bolest v hlavě. Zaúpím bolestí.
,,Co se stalo Lenko?" Zeptá se rychle ta žena.
,,Nic, nejsem Lenka!" Řeknu a přemýšlím, jak se vlastně jmenuji, nic, mám v hlavě úplně prázdno!

27. Kapitolka

29. ledna 2010 v 17:49 | Hráblík = )
Bránila jsem se, ale šlo vidět že Riky posiluje, křičet mě ani nenapadlo, najednou přede mnou stál Tom a seběhlo se to všechno tak rychle. Vrazil Rikymu pěstí do nosu, tomu z něho hned začala stříkat krev. Rvali se jako psi. Najednou Riky vrazil Tomovi pěst do břicha a ten se složil na zem, Riky se na něj hned vrhl a začal do něj kopat. Nevydržela jsem to a skočila jsem na Rikyho, byla jsem oslabena nejen tím, že jsem dlouho nejdela ale i tím, že Riky je prostě kluk a má svaly. Když jsem na něj skočila, zůstala jsem mu na zádech, on se ohnal a pak jsem padala, na beton a hlavou na před, najednou Tma...

Lenka se bouchla a upadla do bezvědomí, co se dělo nevěděla, ale Tom věděl že je zle, jedním pohybem Rikyho složil na zem a sahal po mobilu v kapse, volal záchranku, Riky se rozutíkal pryč, z nosu mu tekla krev, pod okem měl monokl, a ve rvačce s Tomem se kousl do rtu a měl ho rozkouslý, potom ještě roztržené obočí. Mezitím Tom poslouchal pokyny spojovatelky a držel Lenku za ruku, tohle nechtěl, kdyby byl rychlejší, viděl že Riky se vydal za Lenkou, proč?

26. Kapitolka

24. ledna 2010 v 18:10 | Hráblík = )
Probralo mě bouchání petard, už je nový rok! Co se dá dělat, otočím se a spím dál.

Ráno jsem se vzbudila o půl deváté, naši pořád nejsou doma! Jdu se podívat na mobil, ale ouha, je vybytej! Okamžitě jsem ho dala na nabýječku, zapla ho a volám našim, třikrát to zvoní než to zvedne máma.
,,Leni, máme trojčátka!" Vykřikne do telefonu.
,,Cože?" Jsem ohromená, čekali jsme přece dvojčata!
Hovor jsme po krátkem hovoru ukončili, mimča se narodili předčasně, proto jsou v inkubátoru. Ted se oblíkám a jdu ven, projít se, nadýchat se čerstvého vzduchu a něco bych chtěla, třeba potkat Toma....

Vycházím z baráku, nikde nikdo, jen všude zbytky po včerejší oslavě. Za pět dní mám narozky, bude mi 15, už se těším! Ale když o tom tak přemýšlím, tak na co? Budu dospělá? Neřekla bych! Ježiši, zase uvažuju nad kravinama!
Najednou mi někdo zezadu zakryje oči! Leknu se.
,,Kdo to je?"
,,Přece já řekne hlas." Že by to byl Tom? Srdíčko mi začne poskakovat. Náhle však ucítím pach kouře. Odekyje mi oči a vidím Rikyho. Chce se mi zvracet, ale najednou si uvědomím, že bych neměla co, já už dva dny nejedla, ale ani nechci jíst, chci zhubnout a je to jenom dobře!
,,Co chceš!" Vyjedu po něm.
,,Ale, ale, najednou se vztekáš?! Včera se ti to líbilo!"
,,včera bylo včera! Jsi trapnej, nech mě!" Otočím se a chci odejít.
,,Tak to teda ne! Půjdeš se mnou!"
,,Ani náhodou!" Odpovím a pokračuju v cestě.
,,Ale půjdeš!" Řekne a hrubě mě táhne směrem k boudě...

25. Kapitolka

22. ledna 2010 v 16:11 | Hráblík = )
Asi si mysleli, že mi ta tráva vlezla na mozek, ale nevlezla, všechno mi spíš došlo! Co jsem to udělala, proč? Jen a bych byla mezi "oblíbenýma" díky nechci! Tráva je pěkně hnusná, chce se mi opět zvracet! Proč jsem sem vůbec lezla, už když jsem viděla že kouří! Riky, teprve ted vidím jaký je to trapák! Líbá se s Martinou! Beztak má každou z té jejich trapné party, zvedám se a odcházím, když za mnou zapadnou dveře, tak ae asi ti tři diví. Ježiši, co jsem to udělala? Spíš proč? Vím proč, pořád to bolí, že na mě Milan zapomněl s těmi slovy, budeme kamarádi! Odcházím z té zahrady, ty lidi už bych nejraději neviděla! Jdu se projík k rybníku. Najednou slyším kroky, když se olídnu, vidím Toma.
,,Co chceš?"Syknu jeho směrem.
,,Jsi naštvaná, protože tě Riky nechce co? Nechci tě naštvat, ale chodí s Martinou!"Odpoví.
,,Nezájem a co jako?"
,,Nic, Lenko ty už se asi do boudy nevrátíš že?"
,,Ne nikdy! Ale ty tam běž, tobě Tráva a cigára chutnaj, mě ne jsem se chtěla akorát seznámit s novýma lidma a zapomenout!" Řeknu něco co jsem před Tomem vytahovat asi neměla.
,,Myslíš Milana, že jo? Asi jsi ho měla moc ráda."
,,Jo měla, ale myslím že ti to nechci říkat."
,,Leni, mě taky to pití, ani cigarety nechutnají, já jsem šel do boudy jen kvůli tobě. Dozvěděl jsem se to od Martiny, jestli nevíš, je to moje ségra."
,,Co? Tome, nedělej si ze mně srandu!"
,,Já ale nedělám, vím jak bolí, když máš někoho ráda, ale on tě nechce, protože má někoho jinýho."
Chvíli mlčím a dívám se na něho, na jeho blond vlasy a přemýšlím.
,,Mám tě rád!" Řekne a odchází. Vracím se domů a jdu se dívat na televizi, je přece Silvestr! pořád ale přemýšlím, asi se ptáte na co, myslím na Toma!

24. Kapitolka

15. ledna 2010 v 19:18 | Hráblík = )
Ježiši,třeští mě hlava, asi budu zvracet! Rozběhnu se k záchodu a stihnu to tak, tak! Jsou asi dvě hodiny odpoledne, jé za tři hodky se staví Martina a půjdeme do boudy! Moc se těším, hlavně na Rikyho!
Fuj, pořád mi je Blbě, neměla jsem toho včera tolik vypít, ještě že jsem nejedla, to by bylo ještě horší! Aspoň trochu zhubnu, stejně to potřebuju, jo nebudu nic jíst! Potřebuju zhubout! Naši ještě nejsou doma, podívám se na mobil a zjistím že mám dvě nové SMS, jedna je od Aničky, píše co dělám a jestli se může stavit. To jo! Ztoho jejího nadšenýho hlasu by mi praskla hlava! Pořád poslouchat ty její dětský nápady. Druhá je od našich že buou v nemocnici s Marcelkou.
Crrr!
Ou zvonek! Jdu otevřít, za dveřmi je Martina.
,,Ahoj Lený, tak razíme ne?" Moje odpověd byla samozdřejmě kladná! Utíkala jsem se oblíct a učesat! Jinak bych vypadala jako Tarzan! Šli jsme do Boudy, když jsme vešli, byl tam jen Riky a Tom.
Ostatní příjdou až za hodku, dvě. Riky zatím zapálil cigaretu, nějak divně smrděla, tak jsem se zeptala co je to za značku, odpovědl mi se smíchem Tom:
,,Lenko, lae to je tráva!" A mě napadlo, že se docela propadám, hluboko do země! Co se to se mnou jenom stalo?!

23. Kapitolka

10. ledna 2010 v 11:17 | Hráblík = )
Jeho odpověd mě opravdu vykolejila, ale nakonec jsem zjistila co se stalo. Libala jsem se s Tomem a s Rikym taky, ale Riky řekl, že jsem opilá a odešel, vrátil se až později a to jsme spolu potom usnuli.
Šla jsem domů, doma ale nikdo nebyl, snad mě naši nehledají, sakra! Potom jsem si došla pro mobil do pokoje a zavolala našim. Zjistila jsem že jeli s Marcelkou do nemocnice někdy o půlnoci a že mě nechtěli budit, takže naši neví že jsem nebyla doma! Ještě že tak! Šla jsem se umýt a jdu se podívat do lékárničky bolí mě hlava a je mi špatně. To je z toho pití, vím že jsem ochutnala i trávu, docela mi chutnala. Vůbec nemám hlad, jdu si lehnout, dneska jdeme slavit ten Silvestr, moc se těším hlavně na Rikyho!

22. Kapitolka

4. ledna 2010 v 19:37 | Hráblík = )
V boudě jsme byli dlouho, pořádně si nepamatuju do kolika jsem byla docela při vědomí, ale vím že ráno jsem se probudila v boudě na Rikym, drželi jsme se v obětí. To byl úžasnej pocit. Jenže ted mi to došlo, ono je ráno, ježiši naši museli šílet!! Pane bože, musím hned domů! Zvedla jsem se a Riky se probudil.
,,Nechoď ještě." Podíval se na mě těma jeho očima a já nemohla odolat!
,,Ale já musím domů."
,,nemusíš, pojd se mnou." trochu se mi nelíbilo že mi poručil, ale je sladkej! Šla jsem za ním, vedl mě do domu u boudy, tady asi bydlí. Vzal mě za ruku a otevřel dveře, šli jsme po schodech nahoru do duhého patra. Otevřel dveře nějakého pokoje, byl vymalován na zeleno, a bylo tam letiště, peřina zhozená z postele, prostě normální pokoj kluka. Zavřel a zamčel dveře a začal mě líbat. Bylo to tak dokonalý!! Položil mě na postel , nechala jsem ho, pořád jsme se líbali, když chtěl ale zajet rukou pod tričko, začala jsem se bránit, je mi přece jenom čtrnáct. Přestal mě líbat a podíval se mi do očí.
,,Ale vždyť ty to chceš." Řekne mi.
,,Ne Riky, počkej, prosím, je to na mě moc rychlí!"
,,Neřekl bych, včera ti to nevadilo." tahle odpověd mě vyvedla z míry, co se včera proboha stalo??

21. Kapitolka

31. prosince 2009 v 14:33 | Hráblík = )
V boudě bylo super. Vodka moc dobrá není, ale kdžy to zapiju džusem, docela to ujde. Cigarety, no když jsem zkusila tu první, tak jsem myslela že se udusím, ale potom mi Tom dal potáhnout ještě jednou, potom jsem si řekla sama. Asi po hodině někdo pustil písničky, v malém prostoru jsme začali tancovat. Na ploužák jsem se šla napít, ale jen džusu, přišel ke mně riky, ty jeho oči!
,,Jdeš se mnou tancovat?" Zeptá se.
,,Jasně."Odpovím a odložím zbytek nedopité sklenice. Vezme mě kolem pasu a tancujeme.
,,Kolik ti je Leni?" Ptá se Riky.
,,Je mi čtrnáct, ale v lednu pátýho mi bude patnáct."
,,Mě je patnáct, ale šestnáct mi bude až v květnu."Usměje se.
Ke konci písničky jsme si šli sednout, sedl si vedle mě a zapálil si cigaretu, dal mi potáhnout a chytl mě za ruku. Je tak dokonalej, chci ho víc poznat. Po chvilce opět kolovala flaška vodky. Napila jsem se a cucla džusu. Začíná se stmívat...

20. Kapitolka

30. prosince 2009 v 17:19 | Hráblík = )
Šli jsme zadním vchodem do nějaké zahrady. Byla tam dřevěná bouda, do které jsme vešli, tam na staré pohovce sedělo asi šest lidí, znala jsem tu Toma, chodí se mnou do třídy. Ostatní byli z devítky. V oběhu byla flaška, stačil jediný pohled na její etiketu, který hlásal, Vodka. Pili z ní všichni po chvíli někdo zapálil i cigaretu. Teď ale předbíhám. Martina mě nejdřív seznámila s celou partou.
,,To je Tom, toho znáš, Daniela, Petr, Linda, Karol a Riky, tomu patří bouda."
Když jsem se podívala na Rikyho, myslela jsem že se se mnou zatočil svět. Měl pronikavě šedé ocelové oči, které každého probodávali, jen když se podíval koutkem oka.
,,Můžu se tě ujmout Leni?"Ptá se Tom.
,,Chceš něco k pití?" Zeptá se.
,,Co máte, když se ale podívám na flašku je jasný co, vodku zapíjeli džusem. Alkohol jsem ještě nepila, protože se nepočítá srknutí vína od rodičů, ale co, všechno je jednou poprvé a všechno se musí zkusit a všechno je jednou poprve!


Děkuji za Fotečku od MiQelky

19. Kapitolka

30. prosince 2009 v 15:35 | Hráblík = )
Dneska napadl zase sníh, zítra bude Silvestr, jedna partička z devítky mě pozvala na nějakou oslavičku, znám z devítky Martinu a Filipa, potom tam bude ještě pár dalších lidí. Půjdu tam, aspoň se ještě víc zařadím mezi lidi ze školy.
Crrr!!
,,Ježiši tady nemůže být chvílu ticho? Marcelka spí!"Slyším jak syčí brácha. Otevřel, byl docela naštvaný.
,,Lenko! Máš návštěvu!"Křikne ještě. Ježiši kdo to může být? Anička jela na Silvestra k babičce, nikdo jinej by pro mě asi nešel. Jdu dolů, za dveřmi stojí Filip a Martina, zrovna se v něčem dohadovali, ale jak jsem otevřela dveře přestali.
,,Ahoj Lenčo, šla by jsi ven?" Zeptá se Martina.
,,Jo myslíš na toho Silvetra, určitě jdu."
,,Ne,"směje se Filip. ,,My mysleli teď ."
Samozdřejmě jsem neodmítla a utíkala si vzít bundu...

18. Kapitolka

27. prosince 2009 v 20:11 | Hráblík = )
...své ruky spínám k modlitbe... slyším spívat Katka Knechtovou z rádia. Dneska jsou Vánoce. Jsem oblíklá a půjdu se projít, i s Aničkou a Maxi. Chtěla bych se projít k rybníku, kam mě Milan zavedl první den, te den kdy jsme našli Maxi.
Crrr!!
Jdu ke dveřím. Vím že za dveřmi je Anička a Maxi, beru si bundu a otvírám dveře. Za dveřmi ale stojí někdo, koho bych nikdy nečekala, stojí tam Milan, má červené tváře od zimi venku
,,Mohla bys ven?" Ptá se.
,,Určitě."Zapomínám na Aničku a jdu s Milan, ale proč mi to dělá, copak neví jak to bolí! Proč? Jdeme k rybníku, tam kam jsme chodili! Sednu si na schodky a přemýšlím, je mi trochu zima, sedíme vedle sebe a potom už toho mám dost, promluvím.
,,Proč jsi se na mě vykašlal?" Ptám se a dívám se mu při tom do očí.
,,Myslel jsem že to bude mín bolet, ale npovedlo se."
,,Kde budete bydlet?"
,,Už bydlíme, je to dvacet km odtud. Můžeme se vidět pořád, ale myslím že by to nefungovalo.
,,Myslím že taky ne, sice tě mám ráda a vždycky když tě vidím, cítím něco víc než jen přátelství, ale prostě to asi nejde že?"
,,Musím změnit školu, máma nechce abych dojížděl."
,,Chápu."Nechápu, ale to ti říct nemůžu!!,,Takže jsme jenom kamarádi."
,,Jen kamarádi."
Jak tahle věta ublíží, srdce jako by mi puklo, rozbilo se a spraví ho někdo?


Lenka sice neví, ale já ano, spraví, nebojte se! ;)

17. Kapitolka

26. prosince 2009 v 11:40 | Hráblík = )
V nemocnici jsem si poležela asi tak pět dní. Byla jsem tam na pozorování, potom mě propustili domů, ale do školy jsem nesměla, potom už byly vánoční prázdniny, takže Milana už jsem neviděla, odstěhoval se bez rozloučení. Doma bylo docela dusno, Pavel a Marcelka chodili na nějaké kroužky ohledně dětí. Pavel měl po vánocích 28. prosince slavit svoje osmnáctiny a Marcela až v dubnu. Dvojčátka se mají narodit v červnu. Anička se za mnou stavovala každý druhý den, za tři dny jsou Vánoce, naštěstí dárky už jsem měla nakoupené. Myslím že k Vánocům dostanu počítač.
,,Leni prášky." Volá na mě mamka z kuchyně.
Mimochodem ty prášky jsou pěkně hnusný, nevím ani na co je musím brát když mi nic není. Anička mi donesla ze školy přihlášku na lyžařský výcvik. Dlouho jsem se rozhodovala, lyžovat umím, ale moc se mi nechtělo jet se školou, nakonec pojedu. bude sranda. Jdu si vzít ty prášky a potom si budu třeba číst, musím ležet v posteli jako nějakej nemocnej člověk, já myslím, že jsem zdravá...

16. Kapitolka

25. prosince 2009 v 14:15 | Hráblík = )
Když jsem mu poslala můj dopis jen se na mě smutně podíval, ale nic nenapsal na zpět. Čekala jsem na zazvonění jak na něco co mi může zachránit život. O přestavce došel. Polil mě pocit radosi a lásky.
,,Můžeš jít se mnou na chodbu?" Ptá se Milan.
,,Jasně,"odpovím a rychle se zvedám ze židle.
Jdeme tiše k oknu.
,,Chci se omluvit nza moje chování, ale stalo se něco co už se nedá vrátit víš." Řekne a podívá se na mě se slzami v očích.
,,Já jsem něco udělala?"Ptám se.
,,Ne ty za to nemůžeš. Naši se rozvádí a budeme se stěhovat."
,,Co? To ne..."Milan odchází, ale já stále stojím u okna, je možný že mi puklo srdce? Proč? Zvoní na hodinu, jdu do třídy jako bez duše. Došel do třídy učitel, asi jsem byla vyvolaná, nic si nepamauju, najednou jsem zkolabovala. Učitel okamžitě zavolal záchranku jela jsem do nemocnice a byla jsem v bezvědomí, když jsem se probrala u postele seděla máma. Dozvěděla jsem se že jsem omdlela, když se máma ptala doktora proč, řekl jí že to vyvolala nějaká psychická příčina, když se máma ptala proč, nedokázala jsem odpovědět. Už nebudu s Milanem nikdy, ale já ho mám ráda, proč se mi všechno hroutí?

15. Kapitolka

24. prosince 2009 v 9:59 | Hráblík = )
Druhý den jsem se do školy tolik netěšila, protože mě bude zase ignorovat, ale proč to dělá, udělala jsem něco? Já myslím že ne! Čekám u Aničky před barákem, už se otevírají dveře, nejdřív vyběhne Maxi a potom jde Anička.
,,Jé ahoj Leni, jak to že už nejsi ve škole, ty jsi tam vžycky mezi prvníma." Dívá se udiveně Anička.
,,Čekám na tebe víš." Odpovím. Cestou do školy jsem se ptala Aničky jestli neví, co se stalo že se se mnou Milan nebaví, říkala že neví, včera se nebavil s nikým, ze školy žel rovou domů a nebavil se ani s Kubem. Když jsme došli do školy Milan už byl na místě, v dějepise nám nechal učitel volno, tak jsem mu napsala dopis jen takovej jednoduchej Love You...
Chci vědět co se stalo, doufám že mi odpoví a vše vysvětlí! Já ho prostě mám ráda a nechci ho ztratit!!

14. Kapitolka

23. prosince 2009 v 19:48 | Hráblík = )
Později jsem se dozvěděla, že blácha tu slečnu, mimochodem jmenuje se Marcela přivedl do jinýho stavu. Nejdříve přemýšleli že půjde na potrat, ale potom se dozvěděli že má asi dvojčata, nakonec pavel řekl že si miminka nechají. Táta byl nejdřív hodně naštvanej, ale potom řekl že u nás můžou i být, Marcelu totiž vyhodili z domu, protože se báli pomluv od sousedů. Je už večer, dlouho jsme debatovali a potom mamka změkla a řekla Marcelce že jí může říkat maminko a bla bla bla. nakonec došlo i na to, že jsme vymýšleli jména. Nakonec jsme se domluvili že holky by byli Klárka a nebo Zuzanka a Kluci Tomášek a nebo Pavlík.
Rano:
Jej já asi zaspala, musím jít rychleji, ale nechápu proč na mě nepočkal Milan zas tak pozdě nejdu. Do školy utíkám a když se přezuji a jdu do třídy, koukám na Milanovo prázdné místo, stalo se něco, včera nevypadal nemocně.
,,Ahoj Leni, nevíš co je s Milanem?" Ptá se Anička.
,,Nevím, zrovna jsem se chtěla zeptat,"odpovím.
Dozvěděla jsem se, že Aničky táta začne chodit s Maxi na cvičák a plno věcí o Maxi, Aničce moc přirostla k srdci, jde to poznat.
Začala hodina a Milan nikde, došel k začátku druhé, byl zamračený a s nikým se nebavil, potom donesl třídní nějaký papír a mě úplně ignoroval, nechápu co se to děje?...

13. Kapitolka

23. prosince 2009 v 18:17 | Hráblík = )
Do školy jsem šla, ale pořád jsem myslela na předchozí noc. Nebudu už na to myslet, už jsem u obchodu, který je od školy asi tak padesát metrů. Z obchodu vyšel Milan, hned jak mě uviděl tak se na mě usmál. Šel hned ke mně.
,,Kam jdeš Milane?" Volal na něj Kuba.
,,Za Lenkou!"Křikne zpátky odpověd, ale ani se neotočí.
,,Ahoj Leni." Osloví mě. Najdenou: ,,Leni ty jsi nemocná?" Zeptá se starostlivě.
,,Ne proč?" Ptám se.
,,Jsi úplně bílá."
Ve škole jsem to přežila, potom jsem šla hned domů, naštěstí mě hlava už nebolela, doma však bylo překvápko. Brácha konečně došel domů, je mu sedumnáct a myslí že je král světa, ale spolu celkem vycházíme. Něco řeší s rodiči v obýváku, ale v předsíni jsou ještě jedny cizí boty, že by si máma koupila nové? To ne, otevírám dveře obývacího pokoje.
,,...to snad nemyslíš vážně!! Kdyby jedno, ale dvě?!"Křičí táa, na bráchy, v obýváku je brácha, máma, táta a nějaká cizí slečna, ale je moc hezká. Do večera jsem se dozvěděla velké změny, které v našem domě nastanou...

12. Kapitolka

23. prosince 2009 v 11:32 | Hráblík = )
Nééééé! Vzbudím se s křikem, je ještě tma, co se mi to zdálo? Nevím, slyším kroky, někdo otevírá dveře mého pokoje.
,,Stalo se něco Leni?"Máma stojí u postele.
,,Něco se mi zdálo, bolí mě hlava." Odpovídám. Máma mi sáhne na čelo.
,,Máš horečku!" Řekne. ,,Počkej chvilku, donesu teploměr." Odběhne z mého pokoje, hlava mi třeští, co se mi to zdálo, nemyslím že to byla noční můra, ale co to bylo, voda, všude byla voda a mlha, nevím, mamka už je tady.
,,Na dej si teploměr a vydrž donesu ti paralen." Řekne a zase odběhne.
Potom už jen vím že mamka mi donese paralen, vezme si teploměr, prý jsem měla třiced devět. znovu jsem si lehla, ale nemohla jsem dlouho usnout, hlava mě asi po půl hodině přestala bolet, paralen začal účinkovat. Přemýšlela jsem o tom snu, co se mi to zdálo? Nevím, usla jsem znovu. Ráno jsem se probudila a bylo vše v pořádku, nebolala mě hlava, myslela jsem že se mi to jen zdálo.
,,Tak co zlato? Jdeme k doktorce."Řekna mi mamka když dojdu dolů oblečená i s taškou do školy.
,,Ne já jdu do školy, je to už v pohodě, ani horečku nemám." S mámou jsem se pohádala a nakonec jsem šla do školy, a strávila jsem šest úžasných hodin s Milanem...

11. Kapitolka

22. prosince 2009 v 20:25 | Hráblík = )
U Aničky jsme vzali vodítko po Pajdovi a šli s Maxi na procházku. Sníh už je napadlí, takže mě nenapadlo ni jinýho než sebou plácnout o zem a dělat andělíčka, Milan udělal to samí a Anička taky, při tom musela pustit Maxi a tu nenapadlo nic jinýho než mi lízat obličej.
,,Zítra konečně pátek!"Křičí milan.
,,Jo no ty máš svátek Milane, ale potom ještě pár dní a budou vánoční prázdniny, to se dá přežít."Říká Anička.
,,Doufám teda, že mi aspoň popřejete." Vyplázne na Aničku Jazyk.
,,Jako malý děti!"Řeknu a potom vyslovím větu, kterou by vyslovilo fakt jen malý dítě. ,,uděláme sněhuláka?" Zeptám se nadšeně.
,,Jasně a pak kdo je malej, ale je to dobrej nápad, jdeme na to." Odpovídá mezi záchvatem smíchu Anička.
Voloviny jsme dělali asi dvě až tři hodiny, potom Aničce zazvonil mobil, volala jí mamka kde je, Aničku jsme s Milanem doprovodili, před domem jsme se rozloučili i s Maxi i s Aničkou.
,,Ty ještě můžeš být venku?"Ptá se Milan.
,,Určitě, máš nějakej nápad co dělat?"
,,Nevím, můžeme se jen tak procházet a povídat si, jestli ti to nevadí."Odpoví.
,,Nevadí, s tebou ne." Řeknu a začnu se červenat, ještě že je už tma! Ježiši co jsem to řekla za pitominu! Já jsem blbá!
,,S tebou mě taky baví většina věcí, než s jinýma lidma ze třídy. Řekne Milan, vezme mě za ruku a odcházíme, sice nevím kam jdeme, ale s ním půjdu asi fakt kamkoliv. poprvé co jsem ho viděla bylo před třema dny a ted mi připadá jako bych o znala rok, co rok, celej život! Je to láska, ta o které čtu v románcích od různých spisovatelek? nevím, ale vím že je už víc než jen kamarád.
Chodili jsme a povídali si, o všem co jsme včera nestihli a o všem co jsme chtěli stihnout dneska, domů jsem se vrátila až o devíti, mamka byla naštvaná kde jsem tak dlouho byla, nejdřív si myslela že jsem zfetovaná, prý jsem se tvářila jak kdyby mě hráblo a nakonec mi dala paralen a řekla že na mě asi leze nějaká nemoc, co nemoc! To není nemoc, to je něco víc, jsem si jistá, poslední myšlenka než jsem usnula byla na Milana...


Kopíruj jen s Ikonou!!

10. Kapitolka

22. prosince 2009 v 17:03 | Hráblík = )
Aničku jsem seznámila s naší situací, byla nadšená, Maxi chtěla vidět hned, bohužel jsme museli přečkat šest hodin ve škole. Potom jsme běželi rychle k nám za Maxi, skotačila po zahradě.
,,Ta je roztomilá, myslím že táta nebude mít nic proti novému štěněti, aspoň nám bude hlídat dům." Řekne vesele Anička.
,,Tak vememe maxi a půjdeme se zeptat tvého taťky jo?" Ptá se Milan.
,,Jo, tak jdeme." Řekne Anička a jdeme k nim, musíme pomalu, protože Maxi je docela těžká a vodítko nemáme tak se střídáme v nošení. Nakonec Aničky tatínek svolil a Maxi má nový domov...


Kopíruj jen s Ikonou!!

9. Kapitolka

22. prosince 2009 v 7:46 | Hráblík = )
S tátou jsme se domluvili, že Maxi u nás může zůstat tak dva dny, dokud jí nenajdu jiný domov.
Do školy jsem šla moc smutná. Když jsem došla k lavici, došel hnedka Milan.
,,Co se stalo?" Ptá se.
,,Nemůžu si nechat Maxi, protože táta je alergický na srst, nevíš kam by mohla jít?" Ptám se s nadějí, jestli by si ji Milan nemohl vzít.
,,Já si ji taky nemůžu vzít." Odpoví smutně Milan.
,,Aha a nevíš kde je Anička?"Zeptám se. Odpověď mi milan říct nemusí, Anička vchází do třídy a je celá ubrečená.
,,Co se stalo Aničko?" Zeptáme se dohromady s Milanem.
,,Uumřell mi Ppajda." Smutně vzlyká Anikča, podle toho co se později dozvím od Milana, byl Pajda její pejsek, takže nechci využívat situace, ale máme asi náhradní dům pro Maxi...



Kopíruj jen s Ikonou!!

8. Kapitolka

21. prosince 2009 v 19:40 | Hráblík = )
Ráno jsem se probudila brzo, Maxi se totiž probrala a asi potřebovala ven, jenže já spala, tak udělala potřebu na koberec a docela to zapáchalo.
,,No fuj."Řeknu a zvedám se z postele, jdu so pro toaletní papír, vemu bobek a spláchnu ho do záchodu. Vemu Maxi a jdeme na zahradu, tam ji pustím, naši ještě spí. Maxi běhá po zahradě, zatím co já dělám snídani pro mě a pro rodiče. Už je někdo vzhůru, slyším je chodit. Mamka sejde dolů.
,,Ahoj Leni, ty jsi tak brzo vzhůru?" Ptá se mamka.
,,Jo jsem, víš mami, vy jak jste byli včera pryč tak jsem se byla projít a došla jsem až k rybníku a tam někdo hodil do vody štěně aby se utopila tak pro něho musel Milan skočit a vytáhnout ho no a ono je ted u nás na zahradě." Tak jsem to na mamku všechno vybalila.
,,Vy jste zachránili štěňátko? Kde je? Leničko, promiň ale nechat si ho nemůžeš, víš že tatínek je alergický na srst, proto máme jenom Craziho"(naše andulka).
,,Já vím, ale to štěně je tak roztomily!" Přemlouvám mamku.
,,Jaké štěně?!" Táta došel neslyšně dolů do kuchyně. ,,Proto od rána kýchám! Musí hned pryč Leni, promiň, koupíme rybičky jo?"
,,Ale co s ní bude?"Ptám se smutně.
,,Zkus jí najít domov, jinak ji dáme do útulku, moc mě to mrzí Zlato...




Kopíruj jen s Ikonou!!

7. Kapitolka

21. prosince 2009 v 18:16 | Hráblík = )
Došli jsme k nám do domu, Milanovi jsem půjčila bráchovo oblečení a štěňátko dostalo mléko.
,,Co s ním bude teď?" Ptám se Milana.
,,Nevím, ty si ho nechat nemůžeš?"
,,Já nevím, táta říká že má alergii na srst, máme proto jen papouška." Odpovím.
,,Aha, já si ho možná nechám, ale nevím."
,,Jak se bude jmenovat, vymaslíme mu jméno?" Ptám se.
,,Jasně, ale nevím jak by se měl jmenovat."
,,Co třeba Max, nebo Maxi?"Přemýšlím.
,,Jo, Maxi je pěkný." Souhlasí Milan.,,Já už asi půjdu je půl deváté, než dojdu domů bude devět."
,,Jasně, to štěně tu nechám, přes noc se nic nestane."
,,Tak jo já jdu, to oblečení ti zítra donesu." Zvedá se Milan ze židle, jdu za ním, zavřu a zamču dveře. Štěně se uložilo samo na koberci u mě v pokoji, zhasím a jdu spát...


Kopíruj jen s Ikonou!!

6. Kapitolka

21. prosince 2009 v 17:25 | Hráblík = )
Když jsme došli k rybníku, byla už docela zima. Rozhodli jsme se že se projdeme po břehu. Najednou slyšíme křupání větviček a potom šplouchnutí vody, hned po šplouchnutí se ozve zoufalé psí vytí psa. Milan neváhal ani minutu a rozběhl se do míst kde se vytí ozývalo, skočil do ledové vody a plaval pro topící se pytel. Vzal ho a plaval ke břehu, rychle jsme pytel rozvázali a v pytli bylo krásné malé štěňátko. Někdo ho chtěl utopit, nebýt Milana štěně už by bylo mrtvé.
,,Kdo to mohl udělat, tak roztomilý štěně? Ptá se Milan. V tu chvíli jsem uviděla postavu zahalenou ve tmě.
,,To nevím, ale byl to nějakej vůl!"
,,To byl, hele já budu muset domů, je mi docela zima, jsem mokrej a myslím že je tak mínus pět."
,,Tak pojd k nám, naši nejsou doma, aspon nakrmíme to štěně a rozhodneme co dál."
,,Tak jo." Úsmál se na mě Milan. potom jsme se rozběhli k nám domů, Milan nesl štěně v náručí a to jen šťastně vrtělo ocáskem...


Kopíruj jen s Ikonou!!

5. Kapitolka

21. prosince 2009 v 12:03 | Hráblík = )
Je už asi půl sedmé, naši nejsou doma, na ledničce byl vzkaz, že šli ven a brácha taky není doma. Nevadí, půjdu se vykoupat a budu se dívat na televizu. Tolik zážitků za celej den.
Už jsem vykoupaná, ležív v posteli a přepínám kanály.
Crrr!!
Zvonek? Asi si brácha zapomněl klíče, mamlas! Jdu oteveřít a když už se nadechuji že bráchovi vynadám, zůstanu zírat na příchozího, stojí tam Milan.
,,Ahoj Lenko, neotravuju?"Zeptá se
,,Ne dobrý, potřebuješ něco?"
,,Můžeš na chvilku ven?"
,,Určitě, počkáš chvilinku?" Ani nečekám na odpověd a utíkám se oblíct, jsem totiž už v pyžamu. Jsem hotová a utíkám zpátky za Milanem, čeká.
,,Kam půjdeme?"Zeptám se.
,,Ukážu ti náš rybník jo?"
,,Super,"odpovím a jdu za Milanem, jdeme a mluvíme o všem možném, jakou máme rádi hudbu, zvíře, herce, herečku, až dojdeme k rybníku....


Kopíruj jen s Ikonou!!

Chci se zeptat, mám přidat ještě jinou knížku mé vlastní tvorby? Odpovídejte do Komentíků

4. Kapitolka

20. prosince 2009 v 19:48 | Hráblík = )
Tento den byl prostě skvěle strávený. Už čekáme na autobus, má dojet každou chvíli, když najednou se ozve:
,,Hele neviděli jste něko moji peněženku?" Ptá se Monika. Nikdo neví, Monika je docela nervozní, prohrabává batoh, nakonec ho celý vysype a peněženka nikde, najde ji v kapsičce na svačinu a oddechne si.
,, Nastupovat!" Ozve se řidič. Jdu první na řadu a řeknu poloviční, řidič se mě sice zeptá jestli mám průkazku, ale nakonec mě nechá jet za poloviční.
Když jde na řadu monika otevře peněženku, ale tam nemá žádné peníze.
,,Tak co jedeš nebo ne?"Ptá se řidič, Monika brečí. Nakonec to za ni zaplatila Petra. Všichni se ptají kolik měla u sebe pěněz. Dovídáme se, že měla asi pět set na dárky, bohužel nemá ani drobné, asi ji někdo okradl. Dojeli jsme zpátky do města, je už tma a sněží, Anička mě jde doprovodit až k domu a pokračuje sama. Dneska to byl krásný den.
,,Ahoj Leni."Loučí se Anička.
,,Ahoj,"odpovídám...


Kopíruj jen s Ikonou!!
 
 

Reklama