37. Kapitolka --> Konec

22. července 2010 v 13:39 | Hráblík = ) |  Lenčin Příběh
V léčebně jsem byla asi rok, postupně jsem zjišťovala co jsem vlastně měla za nemoc a hlavně si přiznávala že jsem vážně byla nemocná.
Hanka se vyléčila jako první a odešla asi po půl roce. Denise to trvalo trochu déle, ale nakonec také odešla a já na pokoji zůstala sama, dokud se ke mně nepřidala další dívka, která už prý na klinice byla, jmenovala se Kristýna a moc toho nenamluvila, tvrdila mi že je hrozně tlustá, nemoc si s ní hrála jako kočka s myší, chvíli to byla super holka, která se usmívá a chvíli zase bulimička, co počítá Kilojauly v jídle. Když jsem odcházela, moc mě mrzelo že už ji neuvidím, byla občas výborná kamarádka která ráda poslouchala moje vzpomínky a myšlenky.
Asi se ptáte proč jsem se za ní na kliniku nevracela, ale já nemohla, rozhodla jsem se začít znovu, jak řekla Hanka, pořád jsem myslela na to, že někde znovu začnu, někde, kde mě nikdo nezná, kde nebude Anička, sice ji mám pořád ráda a moc mi pomohla, ale to byl můj starej život, kde nebude ani Tom, ten kterého jsem měla hrozně ráda, možná jsem ho dokonce milovala, kde nebude ten hajzl Riky, co mi způsobil "zatmění mozku", kde nebudou ani naše trojčátka a  Marcelka s bráškou, nechtěla jsem je vidět, trochu mě to připomínalo minulost a kde nebude Tadeáš, kterej mě do všeho namočil, kdybych ho nepoznala, nechtěla bych víc a víc hubnout a stát se modelkou...
Pár minut slávy, tak se dá nazvat moje kariéra modelky, Nafotili jsme sice strašně moc fotek, které se použili do hromady časopisů, dvakrát jsem myslím byla i na titulní, ale co z toho, nic. Dostala jsem sice i pár nabídek od reklamních zastupců, ale nevzala jsem ji se svým starým životem jsem skončila a začala jsem jinde, znovu.

Můj život po odchodu z nemocnice prostě změnil směr, rodiče za mnou nepřijeli, ale psali mi mnoho dopisů. S nimi jsem taky skončila, rozhodla jsem se, že se odstěhuji k babičce do Prahy, na prázdniny jsem potom letěla za tetou do Londýna, kde jsem si cvičila angličtinu a potom asi po třech letech, když už jsem měla vychozenou školu a rozhodovala se kam dál, jsem si vzpomněla že se můžu vrátit zpátky, za rodičema, nebyla jsem u nich a jim to taky moc nevadilo, sousedé se sice vyptávali a Anička také, ale rodiče moji polohu neznali přesně, s odstěhováním souhlasili...

V den osmnáctých narozenin jsem se vrátila zpátky do místa kam jsme se přestěhovali, kde to všechno začalo, kde jsem potkala mnoho skvělých i nepochopitelně odporných lidí. Kam se asi moc ráda vracet nebudu, přišla jsem se s našima vlastně rozloučil, rozhodla jsem se, že v České republice bydlet nebudu. Rozhodla jsem se že poletím do Skotska kde se budu mít skvěle, budu tam mít malou farmu a budu tam sama, možná kdybych měla kontakt na Kristýnu vzala bych jí sebou, ale bohužel, nemám, o Kristýně jsem se nic víc nedoslechla, jen to že se uzravila a taky vzala život do svých rukou a odstěhovala se.

,,Jsi to ty Lenko?" Z myšlenek mě probere krásná okatá holka, která se podobá Aničce, moment, vždyť to je Anička!
,,Aničko?"
,,Tobě to sluší, ty víš jak jsi mi dala? Moc se mi stýskalo, proč jsi to udělala? Proč ses mi neozvala?"
,,Nešlo to..."
,,Ale teď tu budeš, že jo?"Ptá se nadšeně.
,,Ne, jdu se rozloučit, vlastně tak trochu končím, odstěhuju se do Skotska a sem se asi nikldy nevrátím."
,,Cože? V tom případě pojď musíš vidět někoho, kdo na tebe taky nikdy nezapomněl." Chytla mě za ruku a nepustila mě, vedla mě ke krásně upravenému domku, kde bydlel, ale já už si nepamatuju! V tom vyšel vysoký kuk se zelenýma očima barvi trávy. A když mě uviděl, začali mu jiskřit, vždť to je...
,,Tome?"
,,Lenko?!"
Rozběhl se a chytil mě do náruče, když jsem jim oboum vypověděla co se se mnou stalo, Anička plakala a Tom mě pořád nepustil za ruku a když jsem mu řekla o Skotsku, navrhl že pojede se mnou a tu moji ruku už nikdy nepustí, budeme bydlet spolu někde na farmě ve Skotsku, tak se někdy zastavte...
hrablik.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miqelka Miqelka | Web | 22. července 2010 v 16:23 | Reagovat

Skotsko.. snad se tam Lence bude dařit.
Krásně jsi to skončila. Jsem zvědavá na další povídku.

2 Miqelka Miqelka | Web | 22. července 2010 v 19:39 | Reagovat

Děkuji moc :*
Ale určitě to nebylo tak strašné.

3 Zuzie Zuzie | Web | 22. července 2010 v 19:51 | Reagovat

Páni,ve Skotsku! Tak bych chtěla bydlet. Aspoň,že se s Tomem zase našli... :-) Moc hezky jsi to zakončila! ;-)

4 Zuzie Zuzie | Web | 22. července 2010 v 19:53 | Reagovat

Já taky moc ráda chodím na procházky v zimě,pozorovat hvězdy. Ale nemůžu sama,vždycky jen s kamarádkou. Jenže u nás je to složité,když tam v polích a ana loukách nikdo nejezdí na motorce,najde se nějaký dobrodruh na čtyřkolce! :/ Ale mám přírodu moc ráda!

5 Miqelka Miqelka | Web | 22. července 2010 v 19:55 | Reagovat

Určitě to sem hoď ;)

6 Kimeo-chan Kimeo-chan | Web | 22. července 2010 v 20:03 | Reagovat

Skončilo to krásně :) Ve Skotsku je zrovna brácha od kamarádky, prý tam pořád jenom prší xD Ale moc se mi to líbilo :) Vážně :) Nejdřív jsem se vyděsila, že se chce na Toma vykašlat, ale vážně super konec :D Nevím, co kritizovat xD Ale mě se Lenčin příběh líbil celý :) Omlouvám se, že jsem nikdy nekomentovala, ale vždycky jsem to jenom v rychlosti přejela xD Nechápu, kde pořád bereš inspiraci xD Ale když jsem to četla celé najednou, bylo dost vidět, jak ses postupně zlepšovala ;D Takže prostě... Super :D

7 Zuzie Zuzie | Web | 22. července 2010 v 20:10 | Reagovat

Není za co! :-)

8 Lady*Citrus Lady*Citrus | Web | 22. července 2010 v 20:12 | Reagovat

Pokusím se, kdyžtak dám blog do ''prodeje''. xd =D

9 Lady*Citrus Lady*Citrus | Web | 22. července 2010 v 20:25 | Reagovat

Njn, =( Ale určo si na mě někdo vzpomene, alespoň affka snad.. xd Já si teď třeba vzpomenu na jednu holčinu, jterou jsem znala z moje pra pra pra pra blogu a pořád si na ni pamatuju.xd =D

10 Luci Luci | E-mail | Web | 23. července 2010 v 7:39 | Reagovat

Pěkný konec... =) Je hezké, že chtěla začít nový život, i když z jistého pohleduje to čiré zoufalství... =) Ale pěkně napsaný Kačí =)))=*

11 _.AnDrEjQa._ _.AnDrEjQa._ | 28. července 2010 v 22:38 | Reagovat

kerasny konec uz se tesim na novou povidku:-)

12 Maki Maki | E-mail | Web | 29. července 2010 v 9:08 | Reagovat

Krásný konec opravdu! Že bych se jela podívat do Skotska? :)

13 white-princess white-princess | Web | 4. srpna 2010 v 10:30 | Reagovat

Nádhernej příběh =)

14 yeu yeu | Web | 8. srpna 2010 v 17:25 | Reagovat

Ten příběh jsem četla od začátku až do konce. Četla jsem ho a né jednou. Nádherný! Plný emocí. Vážně se Ti moc povedl!!! Máš mou poklonu :)

15 ToMac ToMac | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:58 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama