Leden 2010

28. Kapitolka

31. ledna 2010 v 16:49 | Hráblík = ) |  Lenčin Příběh

Sanitka dlouho nejela, nakonec Tom uslyšel houkání, záchranáři rychle dali Lenku na nosítka a honem ji dali do sanitky, zeptali se jestli pojede s nimi, řekl že jo. Za chvíli byli v nemocnici, Lenku hned vezli k nějakému doktorovi, nechtěli mu nic říct, nakonec šel sám domů, nevěděl co se děje, potom to dopadlo jako blesk z čistého nebe. Lenka má otřes mozku a nic si nepamatuje!

Probraly mě sluneční paprsky za oknem.
,,Leni, jsi vzůru?" Ozval se nějaký hlas.
,,Koho voláte?" Ptám se nějaké neznáme ženy. Rozpláče se, vedle ní stojí nějaký pán.
,,Lenka se jmenuješ ty a my jsme tvoji rodiče, měla jsi otřes mozku." Řekne mi.
,,Já ale nejsem Lenka!" Přemýšlím, bolí mě hlava, jak se jmenuju?
,,Jsi Lenka." Odpoví klidně. Co se stalo, v hlavě se mi honí tisíce mlhavých myšlenek, které se mi nechtějí ukázat. Chci vědět co se stalo, kdo jsou tito lidé a proč tvrdí, že jsou moji rodiče! Vždyť já mám rodiče, ale koho, přemýšlím, najednou mě ohromí tupá bolest v hlavě. Zaúpím bolestí.
,,Co se stalo Lenko?" Zeptá se rychle ta žena.
,,Nic, nejsem Lenka!" Řeknu a přemýšlím, jak se vlastně jmenuji, nic, mám v hlavě úplně prázdno!

Omlouvám se

31. ledna 2010 v 10:43 | Hráblík = ) |  Deník
Ahote Lidi,
omlouvám se, že jsem tu včera nebyla:[
neměla jsem čas..
Jinak ted jdu kouknout na různé blogy a budu komentovat :]
Dneska přidám kapitolku Lenky :]
Zatím Pa jdu na to ;]

Animka-Kiss

30. ledna 2010 v 12:33 | Hráblík = )

27. Kapitolka

29. ledna 2010 v 17:49 | Hráblík = ) |  Lenčin Příběh
Bránila jsem se, ale šlo vidět že Riky posiluje, křičet mě ani nenapadlo, najednou přede mnou stál Tom a seběhlo se to všechno tak rychle. Vrazil Rikymu pěstí do nosu, tomu z něho hned začala stříkat krev. Rvali se jako psi. Najednou Riky vrazil Tomovi pěst do břicha a ten se složil na zem, Riky se na něj hned vrhl a začal do něj kopat. Nevydržela jsem to a skočila jsem na Rikyho, byla jsem oslabena nejen tím, že jsem dlouho nejdela ale i tím, že Riky je prostě kluk a má svaly. Když jsem na něj skočila, zůstala jsem mu na zádech, on se ohnal a pak jsem padala, na beton a hlavou na před, najednou Tma...

Lenka se bouchla a upadla do bezvědomí, co se dělo nevěděla, ale Tom věděl že je zle, jedním pohybem Rikyho složil na zem a sahal po mobilu v kapse, volal záchranku, Riky se rozutíkal pryč, z nosu mu tekla krev, pod okem měl monokl, a ve rvačce s Tomem se kousl do rtu a měl ho rozkouslý, potom ještě roztržené obočí. Mezitím Tom poslouchal pokyny spojovatelky a držel Lenku za ruku, tohle nechtěl, kdyby byl rychlejší, viděl že Riky se vydal za Lenkou, proč?

Are You Happy?

29. ledna 2010 v 17:30 | Hráblík = ) |  Deník
Ahojte Lidičky,
ted jsu oběhnout AFFí a potom přidám další kapitolku o Lence, taky vás zajímá jak to dopadne?:D Kámoška ze třídy mě pořád otravuje at napíšu další a další díl.
Víte co je blbí, když váš blog navštěvují spolužáci?
Je to blbí, protože sem nemůžu napsat úplně všecko, co a jak cítím :(
Asi založím nový blog, utajený x) ale nechce se mi to celé zase rozjíždět, nevím no :)

Kusovka 3.9

29. ledna 2010 v 14:27 | Hráblík = ) |  Kusovky

Víra a Naděje...

29. ledna 2010 v 9:40 | Hráblík = ) |  Láska
Dívka stála u okna a dívala se přes lesklé sklo, které odráželo její tvář ven. Dívala se do ulice, která ležela před jejím domem a přesto měla pocit, že vidí celý svět; neustálý nudný koloběh událostí...
Cítila se spoutaná a bezmocná. "Jaký je smysl života?", "Proč zrovna nám byl tento dar dán?", "Jaké je naše poslání, náš úkol?". V hlavě ji leželo spousta otázek na které by jí žádný obyčejný člověk nedokázal odpovědět. Byla zoufalá. Nedávno zahlédla kluka, který se jí líbil. "Uvidím ho ještě někdy?"...
...
Naštěstí tu bylo něco, co jí dávalo sílu. Dvě prosté, jednoduché, avšak mocné věci, které ji pevně držely nad propastí smutku a později nicoty.
Byla to víra a naděje. Jediné co ji vedlo její cestou. Věřila, že se jednou dozví odpovědi na své otázky, že nežije zbytečně, že pro někoho něco znamená a že bude šťastná. Měla naději. Věděla, že kdyby o nich někdy jen zapochybovala, ztratí je, ale byla si jimi jistá, protože to ona, jako každý, si určila jejich cíl a význam.
Věděla, že život je silnější než smrt, že naděje je mocnější než zoufalství a že ber víry, kterou každý v něco má, to nikdo daleko nedotáhne.
Věděla, že kde je život, tam je naděje.
Najednou se její myšlenky změnily a ona začala přemýšlet o tom, že čím temnější je nebe, tím jasněji vyvstanou hvězdy, o tom , že všechno má nějaký důvod jako předtím její deprese. O osudu; co se má stát, stane se. Říkala si, že vždy se najde důvod proč žít i když je to třeba jen vůně květin, tentokrát to byla její láska.
Dívka byla zvědavá, co jí osud, který si z větší části určuje každý znás, přichystal. Přece to mohou být radostné chvilky, o které by možná předchvílí přišla, kdyby se nedržela naděje a nevěřila v to.
Naděje přeci umírá poslední.
A proto se jen tak lehce nevzdávej!
" Díváš se do nebe a pláčeš pro hvězdu.
Víš, že ji nikdy nedostaneš.
A pak se jednoho večera podíváš dolů- a tady je - září ti v dlani! "

Příroda 0.8

28. ledna 2010 v 17:38 | Hráblík = ) |  Příroda

Vízo

28. ledna 2010 v 16:37 | Hráblík = ) |  Deník
Ahojte, já jsem dostala na vízo tři dvojky, co se dá dělat, ted musím zabrat, ale stejně aspon tu jednu dvojku dostanu, jinak jdu na přidávání článků :) a jdu kouknout na pár nových blogů, abych se seznámila :D Doufám že vám to nevadí, že vám píšu ty moje komenty, myslím to upřímně!!:)

Ve škole

28. ledna 2010 v 11:13 | Hráblík = ) |  Deník
Ahojte Zlata,
dneska se vám budu plně věnovat, ted jsme zrovna ve škole na počítačích, ale po škole jdu do knihovny na net :)
Jinak co jste dostali na vízo? :)
Já teda ještě nevím :D
po této hodině se to ale dozvím a potom napíšu ;)
Zatim pa já jdu hrát Divoké kmeny :D tam mě dotáhl kámoš a mě to baví :D
Tak PaP

Nedodržel slib

27. ledna 2010 v 18:14 | Hráblík = ) |  Láska
"Rozdělili jste nás a zranili svou necitlivostí a nepochopením... teď můžeme být navždy spolu," tak vypadal dopis na rozloučenou, který zanechala před pěti lety Jennifer z amerického Marylandu. Potom, co dopsala vzkaz své rodině a přátelům, vzala revolver, který patřil nevlastnímu otci jejího přítele, a aby naplnila slib, jenž si spolu dali, střelila se do spánku.
Ale její přítel, místo aby se "podle dohody" také zastřelil, běžel pro pomoc. Jeho dívku už nezachránili a on byl odsouzen za napomáhání při sebevraždě… Jennifer a její přítel propadli iluzi, že společná smrt jim přinese věčnou lásku a vyřeší problémy s okolím, které jim nepřálo. Takové nešťastné případy nejsou bohužel ojedinělé. Zamilovaní, směřující ke společné smrti, tragicky propadají touze po sebeobětování. Za jejich zoufalým rozhodnutím se však skrývá závažná otázka: jsou oba stejně odhodlaní čin vykonat? Vždyť Jennifer nakonec danému slibu dostála sama...
Dívky často složí slib společné smrti ne zcela z vlastního přesvědčení: nechtějí svou lásku zradit a následují ji i ve smrti. Uvažuje-li o sebevraždě jen jejich přítel sám, raději ji podstoupí s ním, protože představa života bez něj je pro ně horší než smrt. Je ale dost těžké dopátrat se toho, že se zamilovaná dvojice k takovému činu chystá. Mají jeden druhého, svěřují se navzájem, a proto se o jejich záměru nikdo nemusí dozvědět. Nechtějí, aby jim jejich rozhodnutí někdo rozmlouval - touží přece zemřít jeden pro druhého. Něco můžeme vyčíst z jejich chování: bývají jen spolu, straní se kamarádů, nechodí na "dvojitá" rande, věří jen sami sobě a mají dojem, že jediný člověk na světě, na koho se mohou spolehnout, je jejich přítel. Ale asi si teď říkáš, že takhle se chová docela dost párů, a přitom na sebevraždu nemyslí - to je pravda. Proto asi neexistuje spolehlivé "vodítko", jak o společné smrti uvažující pár odhalit. A důvody sebevražedných rozhodnutí? O těch víme taky málo - dvojice, které svůj slib smrti dokonaly, si své tajemství navždy vzaly s sebou...


Příroda 0.7

27. ledna 2010 v 16:49 | Hráblík = ) |  Příroda

Citátky

26. ledna 2010 v 18:29 | Hráblík = ) |  Citáty
Život bez hříchů je jako život bez lásky.

Člověk musí zůstat úplně sám, aby všechno pochopil.

Není lepší msty než odpuštění.

Vidím lidstvo jako rodinu, která se sotva seznámila.

Každý je tak trochu ignorant, ovšem každý v něčem jiném.

V důsledku nedokonalosti světa jsme my všichni nedokonalí.

Prosím, nepomáhat. Všechno je už tak dostatečně těžké.

Prosím, nepomáhat. Všechno je už tak dostatečně těžké.

Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili.

Vše, co musíme udělat, aby se nám dostalo pomoci, je o ni požádat.

Pokud chcete, aby byly známy vaše dobré vlastnosti, vyzdvihujte přednosti jiných lidí.

Díky :]

26. ledna 2010 v 17:14 | Hráblík = ) |  Deník
Takže ahojte:), přemýšlela jsem a rozhodla jsem se, že si Blog nechám :)
Včera mi tak trchu hráblo, přišlo mi, jako kdybych měla blog jako povinost a ne jako koníčka!

Takže Blog si enchám a jak jste si všimli, změnila jsem Dess na Fialovo, z té červené blely oči ;)

Jinak co vy jak se máte?:)

Jsem moc ráda, že napsalo tolik lidí, abych si blog nechala :)

Chjo:[

25. ledna 2010 v 17:08 | Hráblík = ) |  Deník
Ahojte Lidičky :)
Jak se máte? Já Dobře, akorát nevím, ale přemýšlím o zrušení blogu, nevím co mě to napadlo, prostě stačí jen jednou kliknout a už nebudu mít blog, nevím.
Sice sem chodí pár super lidí, já prostě nevím co mě to popadlo!:(
Baví mě to tu, asi ani nevím co bych bez blogu dělala, ale CHJO!
Pořád se jenom lituju a pořád uvažuju nad kravinama!

Blog si samozdřejmě nechám, ale nevím jak to bude dál...
U ničeho nevydržím, jsem hrozná!:(
Blog už má půl roku... Uvidíme

Chci vědět jestli si mám blog nechat nebo ne, hlasujte prosím do komentů:)

Kdybych mohl

25. ledna 2010 v 15:21 | Hráblík = ) |  Láska

26. Kapitolka

24. ledna 2010 v 18:10 | Hráblík = ) |  Lenčin Příběh
Probralo mě bouchání petard, už je nový rok! Co se dá dělat, otočím se a spím dál.

Ráno jsem se vzbudila o půl deváté, naši pořád nejsou doma! Jdu se podívat na mobil, ale ouha, je vybytej! Okamžitě jsem ho dala na nabýječku, zapla ho a volám našim, třikrát to zvoní než to zvedne máma.
,,Leni, máme trojčátka!" Vykřikne do telefonu.
,,Cože?" Jsem ohromená, čekali jsme přece dvojčata!
Hovor jsme po krátkem hovoru ukončili, mimča se narodili předčasně, proto jsou v inkubátoru. Ted se oblíkám a jdu ven, projít se, nadýchat se čerstvého vzduchu a něco bych chtěla, třeba potkat Toma....

Vycházím z baráku, nikde nikdo, jen všude zbytky po včerejší oslavě. Za pět dní mám narozky, bude mi 15, už se těším! Ale když o tom tak přemýšlím, tak na co? Budu dospělá? Neřekla bych! Ježiši, zase uvažuju nad kravinama!
Najednou mi někdo zezadu zakryje oči! Leknu se.
,,Kdo to je?"
,,Přece já řekne hlas." Že by to byl Tom? Srdíčko mi začne poskakovat. Náhle však ucítím pach kouře. Odekyje mi oči a vidím Rikyho. Chce se mi zvracet, ale najednou si uvědomím, že bych neměla co, já už dva dny nejedla, ale ani nechci jíst, chci zhubnout a je to jenom dobře!
,,Co chceš!" Vyjedu po něm.
,,Ale, ale, najednou se vztekáš?! Včera se ti to líbilo!"
,,včera bylo včera! Jsi trapnej, nech mě!" Otočím se a chci odejít.
,,Tak to teda ne! Půjdeš se mnou!"
,,Ani náhodou!" Odpovím a pokračuju v cestě.
,,Ale půjdeš!" Řekne a hrubě mě táhne směrem k boudě...

Příroda 0.6

24. ledna 2010 v 17:01 | Hráblík = ) |  Příroda

Z "ošklivého káčátka" krásná labuť

23. ledna 2010 v 18:47 | Hráblík = ) |  Krátké Přiběhy
,,Mamí, došel ti dopis!!" Křičí moje malá dcerka a utíká ke mně s obálkou. Docela jsem se divila, ke mně akorát chodí výpis z banky, na kterém je opravdu velká suma, jsem spisovatelka, byl to můj životní cíl již od dětství, konečně se mi splnil a jsem velice známá, pořád jezdím na různé podepisovací akce a mám spoustu faninek! Jsem ráda, že se mi můj sen splnil. Bohužel, manžela nemám, odešel ode mně a od mé malé Lucinky, když jí byl rok, nemohl unést, že vydělávám víc než on..
,,Jo? A nespletla se paní poštačka?" Zeptám se dcerky.
,,Ne, ale myslím že to bude od nějaké tvojí fanynky, protože adresa je napsaná rukou." Jak vidím moje dcera je opravdu chytrá. Jdu do kuchyně pro nůž a obálku rozříznu. Otevřela jsem ji a myslela jsem, že údivem spadnu na zem! Přišla mi totiž pozvánka na třídní sraz!
Hodně jsem se divila, protože na základce jsem byla lůzr, brýle a rovnátka, které mě každý den provázeli, mi na kráse nepřidali, můj účes ze splihlých vlasů byl také otřesný! Učení mi šlo skvěle, takže nálepka třídní šprtky mi zůstala až do devítky, všem jsem byla dobrá jen na opsaný úkol, nebo písemnku.
Přemýšlím, jestli mám jít, nebo ne. Nakonec mě Lucinka přemluvila, odvezla jsem ji k babičce a teď jedu na školní sraz po deseti letech.

Vešla jsem do místního sálu a uviděla svoje bývalé spolužáky. Abych pravdu řekla, skoro nikoho jsem nepoznala!
Bývalé třídní krásky vypadaly opravdu hrozně, ani kilo make-upu jim nepomohlo, třicet kilo nadváhy a kruhy pod očima vypaly opravdu strašně! Většina kouří. Uvidím i bývalého školního idola Pavla, který je tlustý, má šedé pruhy ve vlasech a žluté zuby! Ovšem nikdo, nepoznal mě! Teď již bez rovnátek, s novou trvalou a čočky místo brýlí mi dodali úplně jiný vzhled. Když si vzpoměnu, kolikrát se mě tito lidé posmívali kvůli mému vzhledu! Chce se mi smát, všechno se obrátilo, nechci být zlá, ale já jsem na rozdíl od nich slavná spisovatelka, dávno jsem jim odpustila, ale pořád mě to mrzí...
Povídali jsme si, když vešel nějaký můž, krásný vysoký a milý úsměv na tváři. On mě poznal, ale já jeho ne. Potom mi řekl kdo je, byl to můj idol! tolik se mi líbil, zjistila jsem, že já jemu i s rovnátky a brýlemi také. Ted jsme spolu s Lucinkou a čekáme melého Honzíka.
Jak jsem se přesvědčila, pohádka o Ošklivém káčátku existuje, já to můžu jen potvrdit, vždyť jsem důkazem...
Obrázek z -- * LoWeGiRLs °°

Black Eyed Peas-Meet Me Halfway

23. ledna 2010 v 10:33 | Hráblík = ) |  Hudba